Trénink jako puzzle: Jak zlepšit přivolání (část 3)

Přivolání je cvik, u něhož může málokdo říct, že ho má dokonale nacvičeno. Jak jsme si řekli v předchozích článcích, skládá se totiž z mnoha puzzlíků, na kterých musíme se svým psem pracovat. 

Jednoduchý recept na dokonalé přivolání tedy neexistuje. Konkrétní tréninkový plán se bude lišit dle psa, majitele a prostředí, ve kterém se pohybují.

Pojďme se ale podívat na další malý tip – další malý puzzlík do skládačky, který je stěžejní v nácviku spolehlivého přivolání.

Systematická práce s vodítkem

Když jsem si pořizovala před 14 lety svého prvního pejska, našla jsem v jednom psím časopise článek o přivolání. Psali tam, že máme dvě možnosti, jak pojmout nácvik přivolání. Buď mít psa pořád bez vodítka, aby si „zvyknul být na volno“, ale je riziko, že si bude dělat, co chce. Anebo ho mít pořád na vodítku, aby si „zvyknul být blízko u nás“, ale pak je prý riziko, že ho bude zajímat celý svět víc, než my. Měla jsem z toho v hlavě pěkný guláš a nevěděla, co si vybrat.

Teď už naštěstí vím, že existuje třetí varianta, která funguje nejlíp, a tou je systematická práce s vodítkem a stopovačkou. Zpočátku máme pejska vždy na vodítku a postupně, systematicky, to vodítko odbouráváme podle toho, jak se nám zlepšuje nejen přivolání, ale celkově fungování psa v našem prostředí. Pojďme se na to podívat blíž.

1. fáze: vodítko, stopovačka, sedák

S malým štěňátkem, novým pejskem nebo zkrátka pokud víme, že na nás psík venku „kašle“, budeme pracovat na vodítku. Délka vodítka bude záviset na prostředí, ve kterém se pohybujeme a na velikosti a rychlosti psa.

Jak dlouhé vodítko/stopovačku?

Ve městě využijeme vodítko o délce 2 – 4 metry, v závislosti na rušnosti vašeho prostředí. V přírodě většině pejsků prospěje stopovačka. Nejčastěji používám délku 10 metrů, ale pro extra silné a rychlé psy, stejně jako pro pidi psy, může lépe fungovat třeba 5 metrů.

Důležité je vybrat si správnou stopovačku, která vás nebude řezat do rukou, a naučit se s ní pracovat. U pidi psů doporučuji lehoučkou šňůrku s odpovídající velikostí karabiny, aby pejska vodítko netížilo.

Jak pracovat se stopovačkou?

Stopovačku nedržíme jen na konci – pak se všude motá, což může být nebezpečné pro našeho psa a naše nohy. Stopovačku držím vždy tak, aby na ní nebyl žádný volný prostor pro rozběhnutí psa. Zbylou část vodítka nechávám volně za sebou, případně si ji motám do ruky jako laso. Toto je velmi důležité. Když se totiž pes rozběhne a až po několika metrech narazí na konec vodítka, s vámi může dost zamávat.

Vodítko tedy máme vždy téměř napnuté a psa zastavujeme okamžitě, jakmile chce za něčím vyrazit. Tím se také učí klidně reagovat na své prostředí. Dále pak to, že pravidla chůze na stopovačce jsou stejná, jako na kratším vodítku – žádné sprinty nebo nečekané výpady. Tahle schopnost klidně reagovat na své prostředí je stěžejní pro budoucí spolehlivé přivolání.

Na vodítku můžete krásně budovat přivolání, pejska odměňovat za pěkné pokusy, počkat si na správný moment, kdy volat. Dovolí vám udržovat si správnou vzdálenost od rušivek, kdy pes ještě umí přivolání splnit. A pokud vás neposlechne, vodítko zajistí, že se pes neodmění tím, že vám uteče za rušivkou (pejsek, člověk, jakékoliv lákadlo). Vy si tak můžete přivolání opravit.

Obzvlášť majitelům větších psů doporučuji mít v rukávu i variantu sedáku, odpruženého vodítka a postroje. Takového, na kterém má pes povoleno tahat. To se vám hodí, když chcete jen vypadnout do lesa, vypnout hlavu a nemyslet na trénink a práci se stopovačkou. 

2. fáze: zábavná okna

Když už začínáte být spokojení s fungováním vašeho pejska venku, nejspíš si začnete všímat, že v některém prostředí váš pejsek poslouchá lépe a někde hůře. Na těch lepších, klidnějších místech si začněte tvořit krátká okna, kdy buď stopovačku pustíte na zem, nebo pejska úplně odepnete a věnujete se nějaké společné aktivitě – přivolávačským hrám, hře s hračkou, nácviku triků, vyhledávání hračky/pamlsku. Pejsek se tak naučí, že odepnutí vodítka neznamená vypnutí pozornosti, právě naopak – po cvaknutí karabiny začíná sranda s vámi. Takové okno může trvat klidně jen 2 – 5 minut, jednou, dvakrát za procházku.

Vždy připraven

Život se děje a tak buďte připraveni na nečekané situace. Co budete dělat, když se na obvykle klidné louce objeví člověk se psem, nebo jiná rušivka problematická pro vašeho psa? Pokud psa pouštíte z vodítka, VŽDY ho mějte opatřeného svým telefonním číslem.

3. fáze: budování spolehlivosti a důvěry

Postupně takových míst, kde svému psovi věříte a odepnete ho z vodítka, bude víc a víc. Připomínám tu systematičnost. Pokud jeden den půjdete se psem na stopovačcea druhý den z lenosti necháte psa běhat na volno a ignorovat vás, pes se naučí jasně toto rozlišovat. Na vodítku se poslouchá, bez vodítka nemusím.

Rozdělujte si procházku na různé úseky. V jednom můžete cvičit klidnou chůzi na kratším vodítku, pak pejska odepnout a pohrát si s hračkou. Pak dát psovi delší vodítko a nechat ho volně čmuchat. Potom si dát druhé cvičíci okno bez vodítka. Třeba obíhání stromů a odpočinek na dece. A cestou zpátky opět pocvičíte chůzi na vodítku. Možností máte nespočet. Doporučuji úseky střídat a nezaseknout se v tom, že pes je celou procházku na krátkém vodítku, nebo naopak celou procházku na volno.

Můžu psa pustit všude?

Může se klidně stát, že doživotně budete mít určitá prostředí, která jsou pro vašeho psa těžká a nebude tam moct být navolno. To je v pořádku. Vypozorujte si, jestli je vhodná chvíle psa pustit. Faktorem může být místo, kde zrovna jste, jestli je začátek/konec procházky, háravky v okolí, vaše únava/pozornost, únava psa a zájem o odměny…

4. Couračka

Když už je to vše hezky funguje, ale potřebujeme našeho pejska v některých situacích korigovat, můžeme využít couračku. Tenké, hladké, lehké vodítko o délce 1,5 – 3 metry bez oka na konci, které pes tahá za sebou. je připnuté na postroji nikdy na obojku!

Slouží dobře třeba pro mladé pejsky, kteří mají již dobré odvolání a celkově již zvládají spoustu situací, ale občas neumí zpomalit, nebo potřebují korigovat.

Takže když jdu po parku, sleduji svoje okolí. Jakmile ve vzdálenosti vidím druhého psa, pejska si přivolám k sobě, zvednu si couračku, mineme se / necháme psy po domluvě očuchat. Couračka mi pomůže s odpoutáním a potom pes může zase běžet. Umožní nám to plynulejší průběh procházky bez nutnosti neustálého připínání/odepínání.

5. Nezapomeňte, přivolání není lineární proces

Důležitá rada na závěr: nebojte se jít o krok zpět. Pokud vám pejsek na procházce uteče, počítejte s tím, že na stejném místě bude další den lákadlo opět vyhlížet. Je tedy mnohem větší pravděpodobnost, že uteče znovu. Vraťte se tedy aspoň na pár dní o krok zpět a opět upevněte pozornost. 

Takže než vyjdete ze dveří, věnujte pár sekund tomu, že promyslíte, jak vypadaly vaše poslední procházky a v jakém mentálním stavu jste dnes vy a váš pes. Podle toho si vyberte, kam půjdete venčit a jestli dnes pustíte svého pejska z vodítka.