Jak zlepšit přivolání (4) – Povely

Přivolání je cvik, u něhož může málokdo říct, že ho má dokonale nacvičený. Jak jsme si řekli v předchozích článcích, skládá se totiž z mnoha puzzlíků, na kterých musíme se svým psem pracovat. 

Jednoduchý recept na dokonalé přivolání tedy neexistuje. Konkrétní tréninkový plán se liší dle psa, majitele a prostředí, ve kterém se pohybují.

Pojďme se ale podívat na další malý tip – další malý puzzlík do skládačky, který je stěžejní v nácviku spolehlivého přivolání.

Alternativní povely pro přivolání

Aby pes na procházce zvládl na majitele zareagovat za každé situace, měli byste mít v rukávu víc než jeden povel. Kolik jich reálně potřebujete, a které to budou, závisí na vašem psovi, prostředí i na tom, kolik povelů je pro vás reálné si zapamatovat a natrénovat. Uvedu vám sem pro inspiraci ty nejběžnější. 

Definice povelu

Povely jsou takovým společným jazykem, přes který se můžeme s naším psem domluvit. Čím jasněji si povel definujete, tím více zvýšíte šanci, že povel psa dokážete naučit. 

Zamyslete se u každého vašeho povelu nad několika věcmi:

• Jak přesně má chování vašeho psa vypadat?
• V jakých situacích povel chcete používat? (To vám napoví, jaké rušivky a situace potřebujete postupně trénovat.)
• V jakých situacích povel naopak používat nechcete?

Příklady procházkových povelů, které nejčastěji používám

Kolik povelů chcete mít a jaký systém si v nich uděláte je čistě na vás. Možností je mnoho. Neberte proto seznam níže jako návod, ale jako inspiraci.

Ke mně

Já osobně před povel “ke mně” nepředřazuji jméno psa. Chci, aby to bylo jasné, rychlé a úderné a pokud venčím více psů, na tento povel přibíhají všichni. Používám ho totiž v situacích, kdy se v prostředí objeví něco, čemu se opravdu chci vyhnout  a psi se musí okamžitě otočit a pelášit za mnou.

Odpoutání od rušivky je tu klíčové. Proto odměňuji hlavně rychlost onoho otočení od rušivky, nečekám, až pes ke mně doběhne a sedne si. Moji psi si po přiběhnutí sedat nemusí. Přivolávám je na nosetouch (dotyk čumákem ruky) a pokud jsem v pohybu, pes se mi automaticky přiřazuje k noze.

Pro udržení vysoké spolehlivosti nepoužívám tenhle povel mnohokrát za procházku (málokdy ho použiju více než 3x). Pokud to situace dovolí, následuje po přiběhnutí psa dlouhá odměna. Dlouhá odměna = něco, co trvá aspoň 10 sekund. Tedy ne jeden pamlsek, který pes hned zblajzne a běží pryč. 

Psa chválím okamžitě po tom, co se otočil od rušivky (tedy ještě když běží za mnou). A kromě velkého ocenění pochvalou pes dostává buď více pamlsků po sobě (pamlsky můžu házet, kutálet, rozsypat na zem), nebo jeden větší, hodnotnější pamlsek, nebo hru s hračkou.

Nepodceňujte sociální odměnu – během celého procesu odměňování psovi dejte náležitě najevo, jakou máte radost, že tak rychle přiběhl. Může se stát, že časem se pro něj sociální odměna stane stejnou hodnotou, jako ty pamlsky.

Oslovení

Jméno, respektive nějaká volací forma jména (já používám formu s Íčkem na konci. Volám tedy: Jokííí, Dexííí).

Jméno je povel pro pozornost. Říká psovi, že po něm budu něco chtít. Pokud psovi po oslovení nedám další povel, pes přiběhne ke mně a drží se v “zóně odměn” (tam, kde očekává odměnu). Tedy pokud stojím, stojí někde přede mnou, pokud jdu, pes mi jde u nohy. V zóně odměn pes setrvává, dokud nedostane další povel, nebo volno. Jméno používám na procházce mnohem častěji, než povel “ke mně”.

Také chci u něj velkou spolehlivost. Málokdy ale po něm pes dostane dlouhou odměnu a často po něm následuje nějaký další úkol a pak teprve odměna. Nejčastěji oslovení využiji, když míjím nablízko cizího člověka/psa. Pes se mi po zavolání přiřadí k noze, projdeme a až potom dostane odměnu a volno. 

Pro některé psy bohatě stačí na procházkách oslovení, u jiných se vyplatí budovat zvlášť oslovení a “ke mně”.

Emergency / Záchranné přivolání

Emergency je nějaký dlouhý signál, který psovi říká, že je k dispozici velká odměna. A jak už název napovídá, používáme ho pouze v nácviku a v krizových situacích. Signálem může být píšťalka, nebo nějaký výrazný kontinuální zvuk, jiný od vašich běžných povelů. Já používám dnes velmi oblíbené počítání – raz, dvá, tři, čtyři,… Po přiběhnutí pes VŽDY dostává jackpot a tak je jeho reakce na onen kouzelný zvuk opravdu silná. Počítání se mi velmi osvědčilo u výcviku štěňátek.

Stůj

Pes na povel zastaví na místě (do stoje, sedu, nebo lehu) a očima může dál sledovat situaci před sebou. Tím pádem je mnohem spolehlivější pro momenty, kdy pes nechce spustit rušivku z očí – ať už je to zvěř, nebo druhý pes, ke kterému se můj pejsek nechce otočit zády. Zastavení je pro hodně psů také oblíbeným cvikem proto, že je méně energeticky náročné, než přivolání a dostanou stejnou odměnu.

Chytnutí obojku / postroje

Pejskaři asi nejvíce podceňovaný nástroj je chycení za obojek / postroj a prosté odvedení psa ze situace / cvaknutí na vodítko. Pokud jste v situaci, kterou nemáte natrénovanou (nejčastěji, když je pes hodně zaujatý čmucháním), prostě si pro psa dojděte. Jednak si nebudete kazit přivolání a jednak i dovednost „zastavit se a počkat, až si pro mě páníček s nataženou rukou dojde“ je velmi důležitá.

Třeba v situacích, kdy se pes něčeho lekne, zpanikaří nebo se naopak až moc rozjančí nějakou radostnou aktivitou, pro něj může být nereálné reagovat na slovní povely, ale zvládne zůstat stát a počkat, až si pro něj dojdu, pokud tento koncept zná. 

Toto také používám v situaci, kde psa vedu k někam, kam se mu nechce (např. do auta, do vany). Nechci si „otrávit“ povel “ke mně” tím, že pes nadšeně přiběhne a já ho šoupnu někam, kam se mu vůbec nechce. Radši si ho oslovím, dojdu si pro něj a odměním za to, že se na ono místo nechal odvést.

Tady

Pokud nepotřebuji, aby mi pes dával svou plnou pozornost a doběhl až ke mně, ale jen chci, aby se ke mně přiblížil, nebo aby si všiml, že měním směr, volám „tady“.  Tenhle povel skoro neodměňuji, je to spíše informace pro psa, ať si mě hlídá, že je moc daleko. 

Často lidé místo “tady” používají přivolávací povel (ke mně, oslovení). Tím si ale přivolání velmi oslabují, protože psa neodmění a nevyžadují, aby doběhl až k nim.

Jdeme

Jeden z mých nejoblíbenějších povelů pro svou jednoduchost a účinnost. Psovi říká „kašli na to, na co právě teď koukáš, já měním směr a ty jdeš se mnou“. Je to tedy povel pro odpoutání od rušivky, kde mi stačí, že ji pes přestane řešit a vydá se stejným směrem jako já.

“Jdeme” používám nejčastěji, abych svému psovi řekla, že se nebudeme potkávat se psem, na kterého právě kouká a kterého obloukem obejdeme. Nebo na ukončení psí interakce v momentě, kdy vidím, že druhý pes už je připravený interakci ukončit. Stejně dobře funguje i na odchod od jakékoli jiné rušivky.

Povelem jdeme svému psovi zároveň říkám, že je bezpečnérušivku přestat řešit. Proto ho používám pouze v situacích, kde to bezpečí jsem schopna zajistit. Tedy pokud na nás běží pes a já vidím, že k nám určitě doběhne, nebudu svému psovi říkat “jdeme” a chtít po něm, aby běžícího psa přestal sledovat. Díky tomu slouží i nejistým psům jako ujištění, že je vše v pořádku a nemusí například začít na psa v dálce štěkat. 

Pojď domů, poběž

Pokud psa volám domů ze zahrady a v dalších podobných situací, nepužívám povel “ke mně”, ale pouze oslovení, písknutí, nebo nějakou jinou neformální frázi.