Nejlepší pes pod sluncem

Psí život je krátký. Sakra krátký. Psi nás milují bez podmínek a výhrad. Nesčetněkrát nám odpustí. A my jim dlužíme to samé.

Své první pejsince vděčím za hodně.

Nadělila mi spoustu lekcí, ale jednu z těch největších až po svém odchodu. Smutek vystřídala vděčnost za to, že tu s námi byla. Najednou jsem přestala postrádat jen to, co jsem na ni milovala, ale i to co mě vytáčelo. Začala mi dokonce chybět její uštěkanost, paličatost… To vše patřilo k ní. To vše byla ona a ten celek mi schází.

Začala jsem přijímat své psy takové, jací jsou. Přestala jsem je chtít měnit. Oni jsou takto v pořádku!

Co nás psi můžou naučit…

Moje pyrenějačka úplně rozkvetla, když mé ego přestalo chtít mít psa, který se prostě naučí být mezi psy v pohodě. Přijala jsem ji jako „asociálka“, umožnila jí nebýt v kontaktech a vytvořila u mě bezpečné místo. Díky tomu jí vzrostlo sebevědomí a klid mezi psy. 

Přestala jsem bojovat proti lovení všeho, co se hýbne, u mé belgičandy. A zároveň si uvědomila, že silný kořistnický pud z ní dělá skvělého psa při cvičení.

Najednou začala být venku uvolněnější. Začala se mnohem častěji dobře rozhodovat. Bez tréninku by to samozřejmě nešlo. Ale já hlavně na to přestala tlačit. Přijala jsem to a věřím, že ona vycítila můj klid. 

Neznamená to, že nebudu psa nic učit, ani že budu nad nežádoucím chováním mávat ledabyle rukou. Nenechám ho otravovat ostatní…

Jen si chci naplno užít společný čas s mým psem. Mít ho ráda takového, jaký je. Mít na něm ráda vše, anebo to alespoň přijmout jako celek. Hledat cesty ke společné spokojenosti. Nechci se s ním „hádat“ anebo neustále „bojovat“ proti okolí. Nechci, aby cítil, že jsem z něj zklamaná. 

Pes je osobnost. Žádný pes není lepší nebo horší. Ale každý je jedinečný a každý by chtěl od svého páníčka cítit, že je to ten nejlepší pes pod sluncem.

Krásné Vánoce přeje

Julča Wohanková

a celý tým Psichologie