Platí pozitivka na každého psa?

Nejdříve si musíme sladit dojmy a pojmy. Co to je pozitivka? No, těžko říct…. Věda takový pojem nepoužívá, proto se často může stát, že se jeden člověk baví o voze a druhý o koze. Pojďme si popsat dvě důležité myšlenky uznávané po celém světě, kterými se lidé, kteří se typicky označují za trenéry pozitivkáře, nebo moderní force-free trenéry, řídí.

Co znamená LIMA v souvislosti s tréninkem zvířat?

Profesorka Susan Friedman popsala tzv. LIMA protokol, který se postupně stal standardem tréninku zvířat po celém světě. LIMA je zkratka pro “least intrusive, minimally aversive,” tedy v češtině něco jako “co nejméně obtěžující, vzbuzující minimální odpor.” Představte si ho jako takovou pyramidu, ve které při snaze o trénink nebo modifikaci chování vždy postupujeme od spodu.

Z čeho se skládá trénink podle protokolu LIMA?

Spodní patro tvoří celkové zdraví zvířete, jeho fyzická kondice, naplnění biologických potřeb jako hlad, žízeň, teplo atd.

Dalším stupněm, který uvažujeme, je úprava spouštěčů, tedy přemýšlení nad prostorem tak, aby nevzbuzoval nechtěné chování. Pokud pes štěká z okna na kolemjdoucí, občas stačí zatáhnout rolety. Ne vždy je to takto jednoduché, ale úprava spouštěčů je pro většinu behaviorálních problémů velmi důležitou součástí řešení.

Dalším stupněm pyramidy je pozitivní posilování. Pes udělá něco správně, my to odměníme, tím pádem zvýšíme pravděpodobnost tohoto chování do budoucna. Možná právě kvůli pozitivním posilování se modernímu tréninku občas říká pozitivka, protože tento princip používá nejčastěji.

Dalším stupněm pyramidy je cílené posilování náhradního chování. Pokud nechceme, aby pes skákal na návštěvy, učíme ho ležet na místě a odměna přichází za tohle náhradní chování, které je s původním neslučitelné.

Předposlední stupeň LIMA protokolu tvoří vyhasínání chování, negativní posílení a negativní trest. Negativní trest je například to, že se ke psovi otočíme zády když na nás skáče a chce naši pozornost. Negativní totiž znamená, že ze situace něco odebíráme – v tomto případě naši pozornost. Příklad negativního posílení je třeba učení přivolání způsobem, kdy taháme za vodítko a jakmile jde pes směrem, který chceme, tah povolíme.

To není úplně nejskvělejší metoda, jak přivolání učit, právě proto v LIMA protokolu předcházejí učení pomocí pozitivního posilování, upravování situace tak, aby ji pes zvládl atd. Na druhou stranu se dá negativní posilování používat i velmi hezky, o tom ale zase jindy. Vyhasínání chování je pak situace, kdy vás kočka budí každý den v noci ve 4:30, vy vstanete a jdete ji pustit ven. Jakmile si dáte špunty do uší a přestanete vstávat, její chování začne vyhasínat.

A posledním stupněm LIMA protokolu je pozitivní trest, do toho spadá veškeré plácání, křik, ostřikování vodou z rozprašovače na kytky atd.

Jak trénovat pozitivně

Moderní trénink vždy postupuje od nejnižších pater pyramidy a nepřeskakuje bez rozmyšlení na patra vyšší. To by ve zkratce bylo považováno za neetické. Jinými slovy, pokud to jde vyřešit více po dobrém, měl bych to tak dělat.

Mimochodem, pozitivní trest nebo negativní posilování se ve výsledku mohou týkat i averzivních pomůcek jako je například elektronický obojek. Práci s ním vystihuje velmi hezky doktor Ian Dunbar, když říká: “Pro správné a efektivní použití elektronického obojku potřebujete důkladné znalosti o chování psů, teorii učení a velmi správné načasování. A pokud tohle všechno máte, nepotřebujete použít elektronický obojek.” 

5 svobod zvířat

Další zcela zásadní myšlenka pro práci se zvířaty, a to dokonce těmi hospodářskými, ne společenskými, je tzv. 5 Svobod zvířat, definovaných již v roce 1965. Jedná se o svobodu od hladu a žízně, od nepříjemného prostředí, od bolesti, zranění a nemoci, od strachu a úzkosti a svobodu projevit normální chování.

A teď si sami všichni řekněme, jestli oba výše popsané principy jsou něco, co chceme používat u každého psa nebo obecně zvířete. Pozitivka není v žádném případě o absenci hranic a nedůslednosti. Ale žádný pes ani žádné zvíře nepotřebují tvrdou ruku. Nepotřebují člověka, který si na zvířeti něco dokazuje. Potřebují člověka, který je psychicky dost silný a vyrovnaný na to, aby byl jemný a citlivý směrem ke zvířeti a nastavoval hranice s většími vědomostmi a jemností. Klade to větší nároky na majitele v tom, kolik toho musí znát? Ano, jistě. Ale to přeci není důvod, abychom se uchylovali k metodám založeným na trestu nebo stresu.