Kočičí parťáci a proč není kámoš jako kámoš

Kočky jsou velmi tajuplná zvířata. Stejné je to i s jejich potřebou „kamarádění se“. Jsou šťastnější ve dvojici, nebo když má majitele jen pro sebe? Vystačí si kočka sama? Jak kočka funguje jako samostatná jednotka vs s kočičím parťákem? A kdy si pořídit druhou kočku? Na kočičí vztahy se podíváme v tomto článku.

Od začátku jedináček? Vždycky jedináček.

Většina dospělých koček, která vyrůstala samostatně, je ráda, když to tak zůstane. Nemusí se s nikým o nic dělit a páníčky mají jen pro sebe. Ano, pokud se člověk kočce dostatečně věnuje, může být kočka, která je sama, šťastná. Je ale vždy lepší si brát už rovnou dvě koťátka, protože kočky se na sebe mohou v krizi často spolehnout. A taková bezvadná wrestlovačka mezi dvěma kocoury je k nezaplacení a člověk ji nahradit nezvládne.

Kočky, kocouři, nebo obojí?

V tomto případě na rozdíl od jiných lidí z kočičího světa doporučuji stejnopohlavní páry. Tedy ke kočce kočku a ke kocourovi kocoura. Pokud se totiž bavíme o kastrátech, nemají kocouři a kočky nic moc společného. Kočky většinou nejsou moc zvědavé na kocouří rvačky, často jim nerozumí a berou to ze strany kocoura jako útok který vede často k rozepřím. Dvě holky mají často více společných zájmů stejně tak kocouři.

Navíc musíme přihlédnout i k pohlavnímu dimorfismu kdy kocouři často mají jednoznačnou váhovou převahu nad kočkami, takže se často stane, že i když kočka přistoupí na bojovou hru, tak jí kocour prostě váhově převálcuje. No a kdo by chtěl hrát stále hru ve které nemá šanci vyhrát?

Když se smečka naruší…

Bohužel ale i když máme dokonale sehraný kočičí pár, nebo dokonale sehranou smečku, může se stát, že o jednu z kočiček vlivem osudu přijdeme. Pak nastává ta otázka, zda pořídit nebo nepořídit novou kočku.

Tady zmíním, že kočky jsou velmi citlivé bytosti. Jako u jedněch z mála savců se u nich objevuje smuteční chování v případě, že jim odejde někdo blízký. Toto chování se pozoruje často například u slonů nebo delfínů.

A tak je dobré nechat kočku truchlit. V tomto období může být kočka smutná, v“ depresi“ může hlasitě vokalizovat a svého kamaráda hledat. V tomto období se snažte kočku co nejvíce rozptýlit a hodně se jí věnujte.

Nový člen smečky?

Jenže dříve nebo později nás každého napadne vtíravá otázka „jestli by ta moje kočka náhodou nechtěla nového kamaráda“. A to je často kámen úrazu. Jednak protože si často neuvědomíme, že volbu nového kamaráda máme pevně v rukou my, a tím pádem nevybíráme parťáka pro naši kočku, ale pro sebe. Jenže to nemusí být vždy v souladu s tím, co chce naše kočka.

Hlavně si musíme uvědomit, že zesnulý parťák byl jen jeden a že nové zvířátko, které přivedeme do domácnosti, bude někdo jiný. Nemůžeme po něm chtít, aby zastoupil naši ztrátu. To je na novou vyděšenou kočku až moc zodpovědnosti. 

Je to stejné jako s lidmi.

Já vždy říkám, že to je jako by vám zemřel třeba manžel/manželka, a děti by vám domů v dobré víře přivedli úplně cizího člověka, s tím že je to vaše nová drahá polovička. Od teď s vámi bude bydlet, sdílet váš majetek, mít přístup k vašim penězům, máte mít spolu blízký fyzický kontakt, máte se mít rádi a být nerozlučná dvojka… No možná by to někde klaplo, pokud by děti měli šťastnou ruku. Ale také by mohli přivést někoho, s kým se prostě nesnesete, a hrozně vám leze na nervy …

A takhle my vybíráme parťáky našim kočkám. Máme někdy moc velká očekávání a klademe na ně někdy příliš vysoké cíle. Samozřejmě je krásná představa, že se všechny naše kočky spolu snáší a milují se. Ale uvědomme si, že pracujeme s živými tvory a ne s roboty.

Kočky a jejich charaktery

I u koček hrají velkou roli vzájemné sympatie a antipatie. Nemám to vědecky podložené, ale za 11 let, co dělám kočičí psycholožku, mohu s klidem v duši říct, že kočky jsou různé. Jsou kočky suchaři, jsou kočky šprýmaři a jsou i kočky, které jsou vysloveně „prudiči“.

Těch charakterů je podobně jako u lidí spousta. A tak vlastně nikdy nevíte, koho přivedete domů. Vaše kočka třeba přišla o parťáka který byl spíše takový klidný suchar. A vy teď přivedete domů zdivočelého šprýmaře. Buď se vaše původní kočka nechá zlákat k fórkům, protože má ve skutečnosti smysl pro humor, a nebo, pokud je to také suchar, tak v ten okamžik nastane konflikt. Váš malý suchárek chce mít prostě klid a šprýmař ho v klidu nenechá.

Starší kočky už chtějí svůj klid.

To stejné platí, pokud pořídíte ke staré kočce (od 8 let) malé kotě. U staré kočky, která přišla o parťáka, uděláte nejlíp, když ji necháte dožít jako jedináčka. Je tam celá řada důvodů. Hlavním důvodem je, že stres z nově příchozího narušitele teritoria může vyvolat celou řadu onemocnění. A ty mohou pro stárnoucí a staré kočky být již fatální.

Pro starší kočky je tedy lepší, když si od truchlí svou ztrátu, a vy se jim věnujete jako milovaným jedináčkům. Potom, co přijde čas i vaší staré kočky, si pořídíte rovnou zase dva malé parťáky. Ti spolu budou řádit od malička a jejich vztah bude o to pevnější.

Přeji vám, abyste tyto situace řešit nemuseli, ale nikdo bohužel nevíme, co nás v životě čeká a je dobré být připraven na vše. 😊