Socializace je slovo, které se skloňuje neustále zas a znova. Každý majitel štěněte slyší: “hlavně socializujte!”. Ale jak to udělat správně? Co to vlastně znamená? To už se obvykle nedozví.
Není socializace jako socializace
Schválně si zkuste sami definovat, co socializace je. Možná se vám vybaví, že to znamená vystavovat štěně co nejčastějšímu kontaktu se psy, s lidmi a hlavně ho všude brát s sebou. Tento přístup však bude vyhovovat pouze sebevědomým, kontaktním a otevřeným štěňatům. A ne, nejsou všechna taková.
Povaha psa
Štěňata mají, stejně jako lidé, vrozené různé povahy. Vaše štěně může být klidný introvert, neřízená střela i zasněný melancholik.
Správná socializace tedy vždy vychází z jedinečné povahy vašeho štěněte. Některá jsou taková, že jim vyhovuje vyjít před barák, sedět a zkoumat okolí. Chvíli jim trvá, než se odváží vyvenčit a svůj rádius rozšiřují jen velmi, velmi postupně. Jiná budou preferovat zkoumání nových míst z bezpečí náruče majitele. Není třeba štěně nutit k velkým procházkám, pravidelné krátké venčení udělá lepší službu.
S kým mám své štěně socializovat?
Jak je to s těmi kontakty s ostatními psy? Osobně doporučuji kontakt především s dospělými vyrovnanými jedinci. Ti totiž nejlépe štěně naučí, jak se má vyrovnaný pes chovat.
Nemám ráda hromadné pouštění štěňat ve školičkách, především v situaci, kdy štěňata nejsou velikostně, temperamentově a silově vyrovaná. Obvykle se tam velmi rychle utvoří hra na šikanátora a šikanovaného. Ne každá honička je zábavná pro všechny zúčastněné. Někdy ten honěný doslova prchá o život.
Jak vypadá správná socializace?
Pro mě správná socializace znamená, že štěně učím, jak se má v dospělosti chovat. Chci, aby můj pes v dospělosti běhal za každým psem a člověkem? Pokud je odpověď ne, neměla bych to učit ani své štěně. Měla bych ho učit, že není třeba jiné lidi a psy kontaktovat. Protože to je přesně to, co budu chtít, až bude můj pes dospělý.