Jak komunikovat se psem?

Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. A patří sem i řeč psů. Hovoříte jejich jazykem? My lidé často nadřazeně předpokládáme, že se zvířata přizpůsobí nám. Ale podvědomě se vlastně učíme i jejich řeč. Záleží, jak dobrý pozorovací talent máte.

Zpěv je základ

Nikdo nepředpokládá, že budete vrtět pomyslným ocasem radostí nebo natáčet uši podle zvuku. Základní komunikační kanál, který si mezi sebou lidé a psi vytvořili spočívá v použití tónu hlasu. Pes ve většině případů nerozumí přímo slovům, ale hlavně intonaci hlasu, kterou používáte při vyslovování jednotlivých samohlásek. A jak jednotlivá slova “zpíváte”. Nepozná, co přesně mu vyčítáte, ale že něco provedl. Stejně tak reaguje na konkrétní znění svého jména nebo naučené názvy hraček.

Řeč těla psa a člověka

Přesto, dost možná, používáte podvědomě řeči těla při komunikaci se svým psem. Při vítání se nejspíše neobvykle kroutíte, při hře možná používáte roztažení rukou a přihrbení. Někteří používají konejšivých signálů, jako je přimhouření očí nebo mrknutí (obzvláště silně takto mrkají zejména kočky). Dost často majitelé se svým psem komunikují také zrcadlením, tedy opakováním toho, co pes udělá, pro rozvinutí hry. Každý majitel si se svým psem vypěstuje vlastní způsob řeči a povelů, proto také pes nemusí později poslouchat každého.

Základní neverbální komunikace

Zkuste se zaměřit na to, jakými způsoby psi komunikují – možná tato gesta používáte také. Dobře komunikující pes nikdy nepřichází k druhému přímo, ale obloukem, aby to nepůsobilo jako drzá výzva. Pokud si k nově příchozímu psovi dřepnete bokem, děláte to správně. Pokud se psem hovoříte zpěvavým tónem, děláte to správně. Když vás pes otravuje a otočíte se k němu zády, děláte to také správně. Hovoříte jeho řečí. Jen tak dál.