Jak komunikovat se psem?
Kolik řečí umíš, tolikrát jsi člověkem. A patří sem i řeč psů. Hovoříte jejich jazykem? My lidé často nadřazeně předpokládáme, že se zvířata přizpůsobí nám. Ale podvědomě se vlastně učíme i jejich řeč. Záleží, jak dobrý pozorovací talent máte.
Zpěv je základ
Nikdo nepředpokládá, že budete vrtět pomyslným ocasem radostí nebo natáčet uši podle zvuku. Základní komunikační kanál, který si mezi sebou lidé a psi vytvořili spočívá v použití tónu hlasu. Pes ve většině případů nerozumí přímo slovům, ale hlavně intonaci hlasu, kterou používáte při vyslovování jednotlivých samohlásek. A jak jednotlivá slova "zpíváte". Nepozná, co přesně mu vyčítáte, ale že něco provedl. Stejně tak reaguje na konkrétní znění svého jména nebo naučené názvy hraček.
Řeč těla psa a člověka
Přesto, dost možná, používáte podvědomě řeči těla při komunikaci se svým psem. Při vítání se nejspíše neobvykle kroutíte, při hře možná používáte roztažení rukou a přihrbení. Někteří používají konejšivých signálů, jako je přimhouření očí nebo mrknutí (obzvláště silně takto mrkají zejména kočky). Dost často majitelé se svým psem komunikují také zrcadlením, tedy opakováním toho, co pes udělá, pro rozvinutí hry. Každý majitel si se svým psem vypěstuje vlastní způsob řeči a povelů, proto také pes nemusí později poslouchat každého.
Základní neverbální komunikace
Zkuste se zaměřit na to, jakými způsoby psi komunikují – možná tato gesta používáte také. Dobře komunikující pes nikdy nepřichází k druhému přímo, ale obloukem, aby to nepůsobilo jako drzá výzva. Pokud si k nově příchozímu psovi dřepnete bokem, děláte to správně. Pokud se psem hovoříte zpěvavým tónem, děláte to správně. Když vás pes otravuje a otočíte se k němu zády, děláte to také správně. Hovoříte jeho řečí. Jen tak dál.
Získejte E-Book zdarma již dnes
Už jste jen krůček od informací, které vám jednou pro vždy vysvětlí, proč váš pes není vlk a proč byste se k němu ani neměli tak chovat. Váš pes je prostě pes.
Další skvělé články
3 tipy pro výběr pamlsků (nejen pro reaktivce)
Často se mi stává, že na trénink dorazí klienti a přinesou si pamlsky, které jejich pes nechce. U pokročilejších týmů je samozřejmě možné použít jiné způsoby a strategie odměňování. Ale pokud chceme využít například techniku protipodmiňování u reaktivních psů, pak se bez nich v podstatě neobejdeme. Sepsal jsem tedy pár tipů k výběru pamlsků, ať už na tréninkovou lekci nebo na běžnou procházku.
Zastavení – chování, které bych jako trenér zvířat učil všechny psy
Pokud se mě zeptáte, co by se podle mého názoru měl učit každý pes (anebo by se o to měl alespoň jeho majitel snažit), tak vás možná překvapím. Není to totiž přivolání, které se v tolika psích knihách udává jako nejdůležitější chování ze všech. A není to ani to „všemi řešené“ netahání na vodítku nebo zanechání o samotě.
Stacionární target – rozlišování stran
V minulých dílech jsme si představili stacionární target jako užitečnou tréninkovou pomůcku, která má v praxi mnoho využití. Také jsme probírali jednotlivá kritéria chování, která by měl náš pes zvládnout. Pokud se nám tedy vše uvedené již podařilo a náš pes umí spolehlivě ťuknout nosem do targetu i na větší vzdálenost a je schopen povel k targetu spolehlivě rozlišit od jiných známých povelů, můžeme k targetu přidat další „abstrakci“.