Trénujte nesouvisející blbiny
Taková rada se může zdát, že na první dobrou s tréninkem reaktivců úplně nesouvisí. Já ji přitom pokládám za jednu z velmi podstatných. Trénujte zdánlivě nesouvisející blbiny, triky, povely a posune vás to i v tréninku reaktivce.
K čemu je to dobré?
I v tréninku reaktivců je snadné se začít soustředit jen na to, co nám nejde. Nebo našemu psovi. Dneska zase vyřval tři psy, tahá mě na vodítku, nesoustředí se… Je to otrava, takhle jsem si to nepředstavoval. To se zkrátka může stávat. V zájmu zachování našeho duševního zdraví je super si vybrat nějakou aktivitu, která na první pohled s tréninkem reaktivce moc nesouvisí, ale pejskovi jde a dělá mu radost.
Aktivity se psem, které nejsou vždycky k ničemu
Skvělá aktivita je trénink, i když spousta triků se může zdát k ničemu. Třeba podávání tlapek. I když počkat, to se může hodit pro ošetření se souhlasem. Nebo válení sudů, i když to je zase chování, které maká na zvyšování sebevědomí psa. Tak nosework, čmuchání a hledání skořice. I když to je vlastně aktivita, která dává psům super práci a zapojuje jejich nejlepší smysl, čich. Tak trénink ošetření se souhlasem v klidu doma. Jo ale to zase učí super klid a trpělivost.
Víte co? Neexistuje blbý trik, který se psem dělat. I kdyby se nakrásně zrovna ten, který si vyberete, nehodil vůbec k ničemu, vždycky budete trénovat společnou komunikaci, slaďovat se v tréninku, reagovat na řeč jeden druhého, budovat sebekontrolu, vzájemnou důvěru… Teda neexistuje hloupý povel, pokud je jeho trénink vedený etickou cestou a zvíře trénuje proto, že chce dosáhnout něčeho dobrého, ne vyhnout se něčemu špatnému.
Etický trénink čehokoliv je vždycky fajn
Ve výsledku stejně zjistíme, že v tréninku všechno souvisí se vším a že trénink, pokud je chápaný správně, je velmi holistická záležitost. Zdraví, úprava prostředí, trénink pro krizové situace, cílený trénink s jinými psy, trénink sebekontroly, klidu, trpělivosti, něčeho zábavného.
Ale vezměte si třeba matraci a naučte psa na ni vyskakovat všemi čtyřmi. Opět jsme u toho, že i skrze pohyb se skvěle buduje sebevědomí, což je často něco, co reaktivcům může chybět, ale o tom zase jindy. Prostě doma naučte psa vyskakovat na matraci, nebo ji obíhat.
Je to hlavně zábava
Začněte zkrátka trénovat něco, co s reaktivitou na první dobrou nesouvisí. Abyste se u toho jen bavili. Vy i váš pes. On taky potřebuje trénink něčeho především pro zábavu. I když tak by měl být vedený každý trénink i ten s přítomností jiných psů. Ale chtě, nechtě bude v tréninku s jiným psem typicky trošku větší stres. Přesto, že je hlavní myšlenkou moderního tréninku jeho minimalizace.
Jde o společné chvilky
Vyberte si aktivitu jenom pro zábavu. Ostatně proto máte psa. Chcete se spolu mít hezky, užívat si přítomnost jeden druhého. Mějte ho rádi, je skvělej, takovej jakej je. My máme taky chyby. Nemusíte být dokonalí, ani vy ani váš pes. Užívejte si společný trénink. Jednou tu nebude. Běžte mu dát rovnou pusu (pokud vás zrovna za tohle nepokouše).
Získejte E-Book zdarma již dnes
Už jste jen krůček od informací, které vám jednou pro vždy vysvětlí, proč váš pes není vlk a proč byste se k němu ani neměli tak chovat. Váš pes je prostě pes.
Další skvělé články
3 tipy pro výběr pamlsků (nejen pro reaktivce)
Často se mi stává, že na trénink dorazí klienti a přinesou si pamlsky, které jejich pes nechce. U pokročilejších týmů je samozřejmě možné použít jiné způsoby a strategie odměňování. Ale pokud chceme využít například techniku protipodmiňování u reaktivních psů, pak se bez nich v podstatě neobejdeme. Sepsal jsem tedy pár tipů k výběru pamlsků, ať už na tréninkovou lekci nebo na běžnou procházku.
Zastavení – chování, které bych jako trenér zvířat učil všechny psy
Pokud se mě zeptáte, co by se podle mého názoru měl učit každý pes (anebo by se o to měl alespoň jeho majitel snažit), tak vás možná překvapím. Není to totiž přivolání, které se v tolika psích knihách udává jako nejdůležitější chování ze všech. A není to ani to „všemi řešené“ netahání na vodítku nebo zanechání o samotě.
Stacionární target – rozlišování stran
V minulých dílech jsme si představili stacionární target jako užitečnou tréninkovou pomůcku, která má v praxi mnoho využití. Také jsme probírali jednotlivá kritéria chování, která by měl náš pes zvládnout. Pokud se nám tedy vše uvedené již podařilo a náš pes umí spolehlivě ťuknout nosem do targetu i na větší vzdálenost a je schopen povel k targetu spolehlivě rozlišit od jiných známých povelů, můžeme k targetu přidat další „abstrakci“.