Pes potřebuje častěji slyšet ANO, než NE
Nelez tam. Neštěkej. Netahej. Neskákej. Nežer to. Neřvi. Klasika, která často vystihuje přístup ke psovi. Necháme situaci dojít tak daleko, že potřebujeme zakazovat chování, které pes začne dělat. A s reaktivci je to obzvlášť časté.
Neštěkejte na svého psa
Jasně, občas se prostě stane, že psa okřiknete nebo mu něco zakážete. Ale ve výsledku se jedná o poměrně podstatný princip, který odděluje moderní a klasický trénink.
Princip moderního tréninku (pozitivky)
Moderní trénink nastavuje situace tak, aby pes uspěl a my mohli správná chování odměňovat. Tím zvyšujeme jejich pravděpodobnost do budoucna a postupně pracujeme se ztěžováním kritérií.
Klasičtější způsob tréninku nechá psa dělat věci špatně a v té chvíli používá trest. Slovo "ne" je s těmihle zákazy spojeno poměrně často. A ještě pro jistotu, obě tyhle metody určují psovi hranice, které mohou být úplně stejné, jen je rozdíl v jejich učení.
Nemá to tedy absolutně nic společného s tím, že by moderní trénink neměl dané pevné hranice. Jen je učí s větším rozmyslem a citlivěji. (O tom je náš nejnovější podcast s Káťou Kůrkovou. Poslechnout si ho můžete třeba tady.)
Zároveň i já občas používám "ne" a neznamená to, že bych v tu chvíli dělal něco neetického. Pokud pes jde, kam nechceme, my řekneme "ne" a zastavíme ho vodítkem. Zastavíme, necukneme, netrhneme, nic podobného. Nemůžeme se v takové situaci bavit o něčem neetickém. Nicméně, to už jsme u jádra pudla.
Jak NE proměnit v ANO
Já chci vždycky psovi primárně říkat, co má dělat, ne, co nemá dělat. Taže místo “ne”, použiji přivolání, pes přijde, říkám “ano” svým markerem a odměnou. Nebo ho povelem pro zastavení zastavím, “ano” a odměna. Nebo ho povelem pro zalehnutí na dálku položím, “ano” a odměním. Vidíte ten rozdíl?
V drtivé většině situací, ve kterých chceme něco zakazovat, se dá použít jiné chování a to odměnit. Nejčastěji lze z mých zkušeností “ne” opravdu nahradit přivoláním. A za přivolání přichází “ano” ve formě našeho markeru a odměny.
Může se to zdát jako drobná změna, ale ve výsledku je to velmi podstatný princip. Učíme psa, co má dělat, co je podle nás správné a každým svým “ano” tohle chování posilujeme. Pes se tak méně a méně dostává do situací, kdy nás to svádí k použití “ne”.
Hra “Your choice” na procvičení
Mimochodem i povel “ne” se dá učit eticky, například skrze hru “Your choice” od Susan Garrett. Máme pamlsky na ruce a když se do ní pes nežene, druhou rukou odměňujeme. Když se do ní žene, ruku jen zavřeme. Počkáme, až se zase malinko zklidní a odměňujeme. U této hry je důležitá vysoká frekvence odměn, když pes dělá chování, které se nám líbí. Typicky mají lidé na začátku tendenci chtít moc klidné chování a pes se u toho frustruje.
Otevřená ruka tedy časem nabyde smyslu “ano”, zavřená “ne”. Můžeme těsně před zavření ruky dokonce zapojit slovo “ne”, které tak nabyde také tento význam. Využívání your choice jako signálu “ano”, “ne” pak časem může být i cestou například pro prodlužování chování. Pes sedí, máme otevřenou dlaň, vstane, zavřeme dlaň, sedne si, otevřeme dlaň… Ale o tom zase jindy.
Získejte E-Book zdarma již dnes
Už jste jen krůček od informací, které vám jednou pro vždy vysvětlí, proč váš pes není vlk a proč byste se k němu ani neměli tak chovat. Váš pes je prostě pes.
Další skvělé články
3 tipy pro výběr pamlsků (nejen pro reaktivce)
Často se mi stává, že na trénink dorazí klienti a přinesou si pamlsky, které jejich pes nechce. U pokročilejších týmů je samozřejmě možné použít jiné způsoby a strategie odměňování. Ale pokud chceme využít například techniku protipodmiňování u reaktivních psů, pak se bez nich v podstatě neobejdeme. Sepsal jsem tedy pár tipů k výběru pamlsků, ať už na tréninkovou lekci nebo na běžnou procházku.
Zastavení – chování, které bych jako trenér zvířat učil všechny psy
Pokud se mě zeptáte, co by se podle mého názoru měl učit každý pes (anebo by se o to měl alespoň jeho majitel snažit), tak vás možná překvapím. Není to totiž přivolání, které se v tolika psích knihách udává jako nejdůležitější chování ze všech. A není to ani to „všemi řešené“ netahání na vodítku nebo zanechání o samotě.
Stacionární target – rozlišování stran
V minulých dílech jsme si představili stacionární target jako užitečnou tréninkovou pomůcku, která má v praxi mnoho využití. Také jsme probírali jednotlivá kritéria chování, která by měl náš pes zvládnout. Pokud se nám tedy vše uvedené již podařilo a náš pes umí spolehlivě ťuknout nosem do targetu i na větší vzdálenost a je schopen povel k targetu spolehlivě rozlišit od jiných známých povelů, můžeme k targetu přidat další „abstrakci“.