Trénink jako puzzle: Jak zlepšit přivolání (část 7)

Přivolání je cvik, u něhož může málokdo říct, že ho má dokonale nacvičený. Jak jsme si řekli v předchozích článcích, skládá se totiž z mnoha puzzlíků, na kterých musíme se svým psem pracovat. 

Jednoduchý recept na dokonalé přivolání tedy neexistuje. Konkrétní tréninkový plán se vždy liší dle psa, majitele a prostředí, ve kterém se pohybují.

Pojďme se ale podívat na další malý tip – další malý puzzlík do skládačky, který je stěžejní v nácviku spolehlivého přivolání.

Automatické chování

Automatickým chováním myslím takové chování, které pes provede bez slovního povelu páníčka. Povelem je většinou něco v prostředí, nebo konkrétní situace, případně vnitřní stav psa. Souvisí s očekáváním psa, co se bude v danou chvíli dít.

Automatická chování jsou takové procházkové zkratky, které nám pomůžou, aby byl na našeho psa spoleh. Často jsou to chování, pro která máme i slovní povel, ale díky konzistentnímu provedení a odměňování povelu v určité situaci už pes začne chování nabízet sám od sebe.

Konkrétní příklady

Opět tady platí, že jaká konkrétní chování využijete, bude individuální dle vašeho pejska a životního stylu. Tady je pár příkladů:

Sebekontrola

Je základem všech automatických chování. Je to dovednost, která pomáhá psovi se v dané chvíli správně rozhodnout. Více jsem se o ní rozepsala v minulém článku.

Pozornost při novém podnětu v prostředí

Pozornost, když se na procházce objeví pes, běžec, nebo cokoliv dalšího. Od malička jsem svoji fenku přivolala a hodně odměnila pokaždé, když se v prostředí objevilo něco zajímavého. V těžších situacích jsme cvičily hru Podívej se na (Look At That). Teď už se Reeva sama zastaví a otočí se na mne a čeká, jestli si ji zavolám, nebo jí dám volno, že se může jít na tu věc podívat.

Zejména pro klidnější procházky, kde je objevivší se pes / člověk / kolo pro psa velmi výraznou změnou v prostředí, je automatická pozornost velmi praktická. V rušnějším prostředí, jako je městský park, to může fungovat podobně. Jen spouštěčem pro pozornost nebudou všichni psi a lidé, kteří jdou okolo, ale něco specifičtějšího, na čem se svým psem pracujete a je pro něj těžké to ignorovat.

Zastavování na fyzické hranici

Zastavení na okraji chodníku, prahu bytu, v brance, či čekání na povel při vyskočení auta. To jsou automatická chování, která využije mnohý městský pejskař. Uberou nám totiž nutnost psa přivolávat, nebo okřiknout, když vyběhne předčasně ze dveří, seskočí z chodníku do silnice, nebo vyskočí z auta, než na něj stihnu připnout vodítko. Pes sám rozpozná hranici, na které má počkat, než zazní uvolňovací povel.

Vzdálenost od majitele

Držení určité maximální vzdálenosti od majitele nám velmi pomůže s přivoláním. U některých pejsků můžeme mít malou vzdálenost zadarmo (zejména u těch nejistých, kteří se cítí bezpečněji v naší blízkosti). U některých plemen, jako jsou třeba ohaři, se může zdát zkracování vzdálenosti téměř nemožné. A tak jakou vzdálenost pro vašeho psa zvolíte, závisí na možnostech vašeho psa a bezpečnosti prostředí, ve kterém se pohybujete. 

Se zvykáním na správnou vzdálenost nám pomůže stopovačka a kombinace různých her a cvičení. Za odměnu budeme mít psa, který je zvyklý se pohybovat jen blízko u nás a tím pádem je lépe odvolatelný od podnětů za touto hranicí.

Nevycházení z lesní cesty

Toto je nelehká dovednost na naučení, protože tu není jasná hranice, jako je třeba obrubník u chodníku. Proto je dobré na tento fakt zvykat štěňátka hned od malička. Využijeme ji hlavně u psů, kteří mají tendenci lovit zvěř. Pokud je necháme neustále vybíhat z cesty do podrostu, mnohokrát zvyšujeme šanci, že vyplaší zajíce, nebo bažanta.

Klid

Mnohokrát omílané téma, ale přesto na něm mnoho lidí málo pracuje. Klid na dečce, v kleci, při čekání kdekoliv, v přítomnosti lákavé akce (děti s míčem, běhající pes) nám může ušetřit mnohé náročné odvolávání.

Ukončení hry s druhým psem

Štěňátka od malička učím odvolání v momentě, kdy druhý pes hru zastaví, nebo již po prvotním očmuchání, když druhý pes dá najevo, že o další kontakt nemá zájem. Vychováváme tím pejska, který bude mít schopnost z interakce na povel “Jdeme”, nebo přivolání ve vhodnou chvíli odejít, anebo ji samostatně ukončit.

Klid okolo lidí a odvolání z vítání

Typickým příkladem, kde automatická chování mohou fungovat lépe, než přivolání, je vítání se s lidmi u přátelských psů. Pro mnoho psů je jednodušší naučit se ignorovat kolemjdoucí, než být odvolatelný z momentu, když už po člověku skáčou.  Při vítání známých mi zase u některých pejsků dobře funguje strategie krátkého, opakovaného vítání, trvajícího asi 2 vteřiny, než pejsek stihne vyskočit. Pak následuje přivolání a vypuštění na další krátké vítání. Opakováním už se psovi přivolání od člověka zautomatizuje a dělá je již sám, anebo je lépe odvolatelný.

Proč a kdy učit automatické chování?

Automatická chování jsou velmi široký pojem a není mým cílem mít pro ně úplně přesnou definici. U některých chování je to velmi jasné a vyžadujeme od psa stoprocentní spolehlivost (zastavení na chodníku). U mnohých chování (ukončení hry s druhým psem) je zařazení do této kategorie volnější a je spíše jistým očekáváním slovního povelu, kdy je pes připraven poslechnout, ještě než povel vyslovíme. 

Automatizace chování je především určitým cílem, který by měl mít v hlavě člověk. To mu umožní být na procházkách konzistentní a čitelný pro psa. Automatická chování jsou tedy stejnou měrou automatická pro psa, jako pro jeho člověka.