Stacionární target – rozlišování stran

V minulých dílech jsme si představili stacionární target jako užitečnou tréninkovou pomůcku, která má v praxi mnoho využití. Také jsme probírali jednotlivá kritéria chování, která by měl náš pes zvládnout. Pokud se nám tedy vše uvedené již podařilo a náš pes umí spolehlivě ťuknout nosem do targetu i na větší vzdálenost a je schopen povel k targetu spolehlivě rozlišit od jiných známých povelů, můžeme k targetu přidat další „abstrakci“. 

O co jde?

Tentokrát půjde o to, že použijeme targety dva – jeden na levé straně od psa a druhý na pravé straně. Uvedená abstrakce spočívá v tom, že psovi předáváme dvě informace. Nejenom jaké chování má provést (dotknout se nosem targetu), ale i jestli chceme target na levé nebo na pravé straně. 

Jedná se o značně náročný úkol, protože zde chceme, aby pes zaznamenal informaci o straně, ale v klidu čekal na další instrukce a začal pracovat teprve po povelu pro chování. Já používám slovní povel „target“.

Na co si dát pozor?

Zde je na místě varování. Toto cvičení se značně liší od většiny ostatních povelů, jako je „sedni“ nebo „lehni“. Tehdy po psovi chceme, aby začal pracovat hned poté, co mu něco řekneme. V tomto případě ale povel funguje jinak.

Proto je třeba pracovat opatrně, v krátkých lekcích a důsledně rozkládat kritéria, jinak se snadno dostaví stres a frustrace. Zároveň, pokud například závodíte v poslušnosti (obedience) a potřebujete co „nejostřejší“ reakci na slovní povely, je dobré tento trénink provádět v prostředí, které se velmi odlišuje od „závodních“ tréninků. Protože cílem je naučit psa nejprve přemýšlet a až potom jednat. To by jej mohlo v kontextu poslušnosti poněkud zpomalit.

Ale vyplatí se to!

Nejen díky všemu výše zmíněnému jde o skvělé mentální cvičení. Tato dovednost je něco, co vám může velmi pomoct v běžném životě nejen s reaktivním pejskem.

Jak na to

V první řadě bychom se měli rozhodnout, jaké povely pro strany budete používat. Také je důležité rozhodnout se, jestli povel pro „levá“ znamená vaší levou stranu, nebo pejskovu levou stranu. U mě se ukázalo jako výhodné používat mojí levou stranu, protože vždy, když pejska poveluji, tak kouká na mě. 

Co se týká samotných povelů, slovo „pravá“ funguje dobře, u „levá“ nicméně nastal relativně očekávatelný problém. Začíná na stejnou slabiku jako „LEhni“ . Použil jsem tedy německé „links“, ze které jsem „odřízl“ „L“ a vzniklo „inks“. Volba samotných povelů je ale samozřejmě zcela na vás.

Nejtěžší část cvičení

Nyní je nutné si uvědomit, že pro vašeho pejska, obzvlášť pokud jde o „rychlejšího“ jedince, bude nejtěžší část cvičení právě „poté, co ti něco řeknu, zůstaň na místě a čekej na další instrukce“, to provedení cílového chování už je oproti tomuto relativně snadné. Od této dovednosti tedy začneme a na začátku budeme používat pouze gesto bez slovních povelů.

Jak trénink vypadá v praxi

Tréninková scéna tedy vypadá následovně. Pes je v základní pozici uprostřed a target na každé straně je ve vzdálenosti zhruba 0,5 metru od něj. My sami stojíme v takové vzdálenosti, aby na nás měl pejsek hezký výhled a hlavně na naše ruce a gesta.

Gesta

Na samotném začátku nám jde jenom o to, že když pejskovi ukážeme na stranu – doleva nebo doprava – aby tím směrem natočil hlavu, respektive krk. To okamžitě odklikneme a odměníme, ještě předtím, než by jej napadlo rozběhnout se k targetu. 

Mně se v praxi osvědčilo ze začátku používat obě ruce a poměrně výrazná a rozmáchlá gesta a poté je postupně zmenšovat. Poté, co pes toto spolehlivě zvládne, přecházím na to, že ukazuji směr ukazováčkem jenom jedné ruky. Např. pravou rukou ukazuji doleva i doprava. Pokud se mi tedy podaří dostat povel pro pootočení do příslušného směru pouze na velmi jemné gesto, můžu přejít na další kritérium.

Postup – gesta a odměňování

Teď mi půjde o to, že ukážu do příslušného směru. Pes se tím směrem pootočí, já vrátím ruku zpět do pozice podél těla (tzn. teď nedělám žádné gesto). Počkám, až se pes podívá zpátky na mě a teprve potom odkliknu a odměním. 

Jde o trik, který jsem se naučil z retrívří práce s dummy. Jeho cílem je, abych pejska učil, že se má při práci soustředit a sledovat mě. Sekvence tedy vypadá následovně: Já ukážu – pes se podívá do směru – já vrátím ruku zpátky, pes se podívá zpátky na mě – já odkliknu a odměním.

Co dál?

Všimněte si, že prozatím pejska na target vůbec neposíláme ani nepoužíváme slovní povel pro stranu. Zatím ho učíme první kritérium, které je ale zároveň na celém cvičení často nejtěžší – zaznamenat informaci, na které straně bude pracovat, ale zároveň zůstat na místě a soustředit se na trenéra. 

V příštím díle probereme, jak dané chování dostat pod slovní povel a propojit jej s povelem pro target. Budu psát také o tom, že tuto užitečnou dovednost můžeme využít při nácviku sebekontroly, pokud místo targetu na příslušnou stranu odhodíme pamlsek nebo hračku.