Přivolání – jak se inspirovat v tréninku prasátka?

Existuje několik chování, u kterých majitelé psů tak nějak spoléhají, že je zvíře pochopí samo od sebe a nějakým tréninkem se nezabývají. „Počkej tady, neotravuj, nežer to…“ jsou toho příkladem. A psi mají tu úžasnou vlastnost, že to opravdu v řadě případů pochopí. Ovšem někdy také ne. Pak ten osvícenější majitel začne psa trénovat a svůj požadavek se mu snaží vysvětlit. Jiný majitel psa trénovat nezačne. Ještě chvíli zkouší, jestli pes náhodou nezačne číst jeho myšlenky a vůli a nakonec se třeba smíří s tím, že ten pes se nenapraví. Tohle je každého volba. I se psem, který sám od sebe někde nepočká, občas si něco vynucuje a tu  tam sežere něco, co nesmí, se dá pořád docela hezky žít. Jiné je to ale s přivoláním.

Jak by přivolání vypadat nemělo

Mnoho běžných majitelů psa spoléhá na to, že pes přeci logicky musí přijít, když vykřiknou (jednou až třicetkrát po sobě) některou z následujících možností: „Baryku! Pocem! Ale dělej! Co děláš? Mazej! Co jsem řek? Kde tě mám? Kde máš bejt? Ale už…“

Jak to dělat lépe

Tím nechci říci, že si psa nemůžeme přivolat slovem, které si sami zvolíme (i já mám na svého psa slovo „pocem“ jako jednu z verzí). Ale ten slovní podnět by měl být ujasněný, nacvičený a také bychom měli mít představu, kdy s ním dokážeme uspět. 

Bohužel řada majitelů psů vychází z logiky, že pes prostě za všech okolností přijít MUSÍ, protože je to jeho povinnost vůči pánovi. A kvůli základnímu přesvědčení, že pes „prostě musí“, pak zapomíná na dostatečný trénink. 

Zapomíná i na jasnou definici podnětu i chování, které od psa očekává i jednoduché principy toho, jak funguje nervová soustava. Pro toho, kdo považuje splnění (byť nenacvičeného) úkolu za povinnost, bývají tohle všechno jen výmluvy. Tím ale zapomíná, že nemůžeme dát za povinnost něco, co zvíře ještě nechápe a nebo to nemůže zvládnout.

Prasátko nic nemusí

Ve své praxi trenéra zvířat v zoo jsem mimo jiné několik let ukazoval při vystoupeních klikr trénink na prasátkách. Poselstvím vystoupení bylo, že prase se učí stejně rychle, jako pes, ale nemá vrozený respekt k člověku a nebude pracovat pro lidské uspokojení. Náš vepřík Jonatán zvládal chůzi u nohy, sedni, lehni, aport a několik triků. Sviňka Pepinka zas holdovala trikům inspirovaným z dogdancingu. Stejně tak oba chodili na vodítku na vycházky… a oba jsme uměli i přivolat. 

Ale bylo nemyslitelné, abychom na zelené louce na vypuštěné prasátko prostě jen zavolali „Jonatáne, kde se couráš?“ a čekali, že za pár vteřin Jonatán s nadšením přiřítí, aby splnil naše přání. Prasátko neplní vaše přání, ale vždycky hlavně svoje. Takže základní podmínkou toho, že si takové prasátko přivoláte, je dívat se v tu chvíli na celou situaci z jeho pohledu. Co asi chce? A jak mám zařídit, aby to, co právě teď bude chtít, bylo u mě?

Buďte nejen zárukou dobrot, ale i bezpečí

Jednou ze základních věcí, kterou jsme museli vzít v úvahu, byly rušivky. A to nejen lákadla a pachy, ale i případné nebezpečí a prostor kolem. Prase má velmi dobrý čich, takže jsme opravdu museli uvažovat o tom, kde při vycházce ucítí jakou potravu (a té najde prase rozhodně víc, než pes). Ale museli jsme také zajistit, že u nás bude v bezpečí. 

Pokud si ho chtěl někdo pohladit, musel počkat před námi a prasátko za ním přišlo. Pokud se leklo a chtělo se vrátit k nám do bezpečí, nesměl ho dotyčný člověk následovat. U našich nohou bylo nedotknutelné. Byli jsme tedy nejen zdrojem dobrot, ale i bezpečí. To mělo zajistit, aby se k nám prase vracelo v ohrožení.

Mějte signál, který trvá celou dobu přivolání

Další důležitou pomůckou, která mě inspirovala pro práci se psy, bylo chrastítko. Chrastítka, respektive chrastící targety, jsme používali na celém našem rajonu na mnoho dalších zvířat. Každé zvíře mělo své vlastní a jejich výhodou bylo, že na rozdíl od lidského hlasu zní chrastítko u každého člověka stejně a nezaměnitelně. Takže i student, který u nás byl první den na praxi, byl s chrastítkem schopen zavolat konkrétní zvíře (třeba právě prasátko) a přitom nevyrušit a nelákat k sobě nikoho jiného. 

Co ale bylo ještě výhodné na chrastítku – při doběhnutí k němu se ho má zvíře dotknout čenichem, což přeostřuje jeho oči na blízko a odvádí pozornost od okolí. (Popř. můžete chrastítko ještě specificky navonět a stimulovat tak čichový podnět.) 

Ale to hlavní – chrastítko zní celou dobu přivolání a tím zvířeti, které k vám běží třeba patnáct vteřin po celou dobu připomíná, co dělá, a nedovolí mu odvést pozornost jinam. Při správném naposilování může být takové přivolání chrastítkem opravdu velmi silné. Právě díky všem těmto zkušenostem dnes hlavně štěňátka učím i přivolání na chrastítko krom normálního slovního přivolání. A funguje to velmi dobře.

Loterie v odměně – variabiní rozvrh

Je tu ještě jedna velmi důležitá věc, kterou řada majitelů psů podceňuje a tou je variabilita v rozvrhu odměn. Pokud přivolání odměníme vždy stejnou a dopředu předvídatelnou odměnou, pak je to pro takové nezávislé zvíře, jakým je prasátko, otázka příliš jasné volby. 

Pokud přivolání znamená „pojď si pro tři mrkvičky“ ve chvíli, kdy má prasátko přímo před nosem mnohem větší lákadlo, pak v tomhle konkurenčním boji asi nezvítězíme. Ale pokud přivolání znamená „pojď se podívat, co mám tentokrát za překvapení“ a součástí toho překvapení může potenciálně být i to, že ho po splnění přivolání pustím k lákadlu, od kterého jsme ho odvolal (samozřejmě ne vždy), pak má takové přivolání mnohem větší šanci. Variabilní rozvrh odměn je důležitou součástí pozitivního tréninku zvířat a jejich motivace obecně, nejen u přivolání.

Ponaučení

Je ještě mnoho dalších důležitých principů, na které je potřeba při přivolání takového svobodomyslného zvířete myslet. Načasování na vhodnou chvíli, kritérium vzdálenosti, bezpečného směru od něčeho, co ho ohrožuje atd. To hlavní ale je vidět v tu chvíli svět z jeho úhlu pohledu a nečekat, že to splní z povinnosti. To nemá prase v povaze. Byť mnoho psů narozdíl od prasátka to v povaze má, připadá mi nefér upřít jim v tréninku tu možnost, aby se přivolání naučili snadněji, přirozeněji a hlavně rádi. Vždyť od tréninku „nepsích zvířat“ se můžeme pro práci se psy tolik inspirovat.