Je NEGATIVNÍ POSÍLENÍ opravdu jen špatné?

Tu a tam se setkávám s přístupem klientů, podle kterého je negativní posílení v moderním tréninku zvířat zcela vyloučeno a v podstatě trápením zvířete. To je ale dost neúplná představa. Ano, moderní trénink stojí hlavně na pozitivním posilování, ale jsou chvíle, kdy okamžitá úleva je pro zvíře důležitější potřebou. A pokud to neuvidíme, nebude trénink pro zvíře příjemný a pro nás efektivní.

Co znamená pozitivní a negativní

Moderní trénink zvířat vychází mimo jiné z behaviorismu, který má ale pro běžného člověka občas trochu matoucí terminologii. To první „zmatení“ přichází většinou už u základních pojmů a těmi jsou „pozitivní/negativní“ a „trest/posílení“. V našem lidském životě jsme obvykle zvyklí chápat pozitivní a negativní jako „dobrý a zlý“. Na základě toho „pozitivní“ podporujeme, kdežto „negativnímu“ se vyhýbáme. 

Pozitivní trénink pak mnoho lidí chápe tak, že je to aktivita pozitivně naladěných lidí s pozitivně naladěnými zvířaty, plná pozitivní energie. Což samozřejmě často i je, ale spíš jako vedlejší efekt, než jako podstata metody. Pojďme si tedy hned na začátek velmi zjednodušeně (a asi po tisící) definovat základní pojmy.

Pozitivní a negativní

„Pozitivní“ znamená, že něco bylo do systému přidáno, „negativní“ znamená, že něco ze systému ubylo. 

Posílení a trest

„Posílení“ znamená, že chování se bude příště s větší pravděpodobností opakovat (protože bylo úspěšné). Trest (možná by bylo lepší říkat „potlačení“) znamená, že se příště odehraje s menší pravděpodobností, protože bylo neúspěšné.

V tomto smyslu tedy pozitivní posílení znamená zvýšení pravděpodobnosti chování tím, že zvíře získalo něco cenného (třeba pamlsek nebo hračku). Negativní posílení zvyšuje pravděpodobnost chování tím, že se zbavilo problému (třeba tlaku na tělo). Pozitivní trest znamená snížení pravděpodobnosti chování získáním něčeho nepříjemného (třeba cuknutí vodítka). A negativní trest je snížení pravděpodobnosti chování kvůli ztrátě něčeho cenného (třeba přítomnosti majitele).

Z pohledu zvířete

Moderní trénink zvířat se soustředí na to první, tedy pozitivní posilování. Ale to neznamená, že by všechno ostatní ignoroval. Platí totiž důležitá zásada – o tom, co je a co není posílení či trest, rozhoduje zvíře. Co je pro jednoho posílením, to pro druhého může být trestem a třetímu to může být úplně fuk. A krom toho, někdy je pro zvíře mnohem zásadnější zbavit se problému, než získat odměnu. Zvláště pokud ho učíme ten problém zvládat. A tady nám začíná práce s negativním posílení v pozitivním tréninku.

Příklad z tréninku

Zkuste se vžít do role nějakého zvířete v zoo, které se v rámci veterinárního tréninku učí akceptovat injekční stříkačky anebo třeba jen dotyk ruky chovatele nanášející léčivou mast. Pro divoký druh zvířete jsou obě takové věci na počátku nepříjemné. 

Takže, představte si, že v roli zvířete stojíte v nějaké pozici s čenichem na targetu. Chovatel se vás dotýká přes kontaktní mříž na těle nepříjemnou pomůckou. Zazní zvuk klikru, přijde odměna, ale ta nepříjemná pomůcka je pořád na vašem těle. Co uděláte? Pravděpodobně s odměnou v tlamě ustoupíte od mříže tak, aby na vás chovatel nedosáhnul. A až potravu sníte, pokusíte se nastoupit zpět čenichem na target tak, aby se vás ta věc nemohla dotknout. 

Z vašeho zvířecího pohledu vás to ruší při cvičení a otravuje celou situaci. Obvykle po pár takových pokusech zvíře přestane trénovat a k celé situaci si zhorší vztah. Druhá možnost je, že zvíře stojí na pozici, chovatel se dotkne pomůcku, odloží ji, klikne a odmění ve chvíli, kdy zvíře už nic neruší. Ale i to často vede k tomu, že zvíře pomůcku odhání jako něco zbytečného, co jen prodlužuje celý proces. 

Změna je v drobném okamžiku

Oba případy měly jedno společné – chování (výdrž na pozici) se chovatel snažil pozitivně posílit odměnou (klik, pamlsek), ale vlivem špatné komunikace ho také pozitivně trestal (jakmile zvíře zaujme pozici, dotkne se ho nepříjemnou pomůckou). A hlavně tím, že zvíře udělalo, co chovatel chtěl, si obtížnou situaci nezlepšilo.

Jak to udělat jinak?

Třeba tak, že jakmile zazní klikr, chovatel nepříjemnou pomůcku ze zvířete sundá a teprve pak odmění. Ten okamžik, kdy pomůcku sundal, to bylo právě negativní posílení – uvolnění a zbavení se problému, který byl pro zvíře nejakutnější. 

Tahle drobná změna obvykle pomůže zvířeti vysvětlit, o co nám v tréninku opravdu jde a že právě za zvládání tohohle problému dostává svou odměnu. Ale víte, co je ještě lepší? Když tu pomůcku (ruka, tyčka, stříkačka bez jehly…) přiložíte na mříž od začátku a naučíte zvíře, aby se na ni navalilo samo svým tělem. V tom případě totiž nejste vy tím, kdo do něho šťouchnul (tedy potrestal ho v souvislosti s pozicí), ale on si to udělal sám. A jakmile kliknete na klikr, pak uvolníte dotyk (negativní posílení) a odměníte (pozitivní posílení). Nejste tím, kdo přináší to zlé, ale jen zlé odstraňujete a dáváte to dobré. Věřte mi, že tohle obvykle funguje nejlépe.

Závěrem:

Vím, že tenhle příklad se mohl leckomu zdát složitý. Ale je v něm jedno důležité pravidlo: PRVNÍ ODMĚNOU ZA SNÁŠENÍ PROBLÉMU MÁ BÝT TO, ŽE PROBLÉM ZMIZÍ. Pokud to dokážeme, tak nejen že dáme zvířeti jasnější zprávu o tom, co po něm chceme, ale také zjistí, že jeho problémy vnímáme. A když se nám podaří dosáhnout i toho, že jsme jen tím, kdo problém odstranil, ale ne tím, kdo ho vytvořil (protože nástup problému bude mít zvíře samo pod kontrolou), pak je to úplně to nejlepší.

Tenhle princip lze uplatňovat na mnoho věcí od setkávání psa s nepříjemnými podněty na vycházce po stříhání drápků. Vždyť, přiznejme si, velká část toho, co po psovi chceme, je, aby se vyrovnal s něčím, co mu je nepříjemné. Tak mu dejme najevo, že jeho problém vidíme a jsme v tom společně.