Jak zlepšit přivolání (10): Nejčastější chyby

Přivolání je cvik, u něhož může málokdo říct, že ho má dokonale nacvičený. Jak jsme si řekli v předchozích článcích, skládá se totiž z mnoha puzzlíků, na kterých musíme se svým psem pracovat. 

Jednoduchý recept na dokonalé přivolání tedy neexistuje. Konkrétní tréninkový plán se bude lišit dle psa, majitele a prostředí, ve kterém se pohybují.

Dneska se podíváme na nejčastější chyby, se kterými se setkávám u svých klientů při nácviku přivolání.

Nedostatečná odměna

Musím to stále připomínat. Přivolání není jednoduchý cvik. Vyžaduje od psa, aby opustil to, co právě dělá, a co největší rychlostí se vrátil k nám. Jen si to představte. Musíte na určitý signál přerušit to, na co se právě soustředíte a odejít od nedokončeného. Nebo jak to zvládají děti, když je volá rodič.

Nemůžeme tedy přivolání odměňovat stejným jedním pamlskem, jako nějaký jednoduchý cvik. Nejradši odměňuji přivolání společnou hrou, svojí radostí, několika drobnými pamlsky po sobě, nebo jedním větším, překvapivým, který pes běžně nedostává. Střídejte to. Pes by se měl těšit, co přijde tentokrát.

Volání na psa, jen když je daleko

Začínejte s nácvikem přivolání, když je pes pár metrů od vás. Často si lidé myslí, že se pes musí vzdálit, aby ho mohli přivolat a odměnit. Pak ale riskujeme dvě věci. Zaprvé, že pes nepřijde, protože nemá cvik dostatečně upevněný na blízko a na dálku povel tedy už vůbec nemá šanci fungovat. A zadruhé, pokud má pes přivolání rád, se začne cíleně vzdalovat, abyste ho přivolali. Naučí se, že nemá smysl zdržovat se ve vaší blízkosti, protože tam si ho nevšímáte.

Volání, jen když se něco děje

Udržujte svého psa optimistického. Zavolejte ho občas jen tak, zajásejte, že přišel a dejte mu odměnu a volno. Spousta pejsků přijde na to, že přivolání znamená „nebezpečí na obzoru“ a místo přiběhnutí se zastaví a rozhlíží, kde je ta zajímavá věc. 

Pokaždé jiný povel, nebo jiné požadavky 

Když nemáme jasno v povelech my, nemůže v nich mít jasno pes. Pokud voláte jednou jménem, jednou „Ke mně“ a jindy zase „K noze“, pes nemá šanci si vytvořit silnou reakci na určité slovo. 

Pes by měl vědět, co povel „Ke mně“ znamená. Schválně, poznáte se? Jednou vám stačí, že pes doběhne k vám a po snězení pamlsku sám odchází. Jindy stačí, že se přiblíží na dva metry. Někdy že se jen odpoutá od toho, na co koukal. A jindy zase očekáváte, že bezchybně předsedne a vydrží čekat na další povel. Pokud nemáte pořádek v povelech, pes neví, co má dělat, a z přivolání budete nejspíše zklamaní. 

Přivolání moc často za procházku

Přivolání by měla být pro psa speciální příležitost vysloužit si od páníčka zajímavou odměnu, nebo velkou pochvalu. Pokud přivoláváte 30x za den, je těžké to dodržet. Nejspíš tak sklouznete spíše k tomu, že psa odměníte málo, nebo vůbec a je větší pravděpodobnost, že se spolehlivost přivolání zhorší. 

Na procházkách používejte další alternativní povely, o kterým jsem psala ve čtvrtém díle této série článků. Já povel „Ke mně“ na většině procházek nepoužiju víc, jak pětkrát. 

Volání, když je nemožné pro psa přijít

Jsou situace, kdy je pro psa zkrátka nemožné na přivolání okamžitě zareagovat. Stává se nám to třeba na konci lekce. To už jsou hlavně štěňátka úplně unavená. Majitel si psa chce připnout na vodítko, abychom mohli odejít, zavolá a štěně nic. Dál si čmuchá, nebo hraje se stéblem trávy. Lepší by tedy bylo si pro štěňátko bez volání dojít a cvaknout si ho na vodítko a nekazit si přivolání. 

Nejčastější situací na procházce, kdy pes na nás nemůže zareagovat, bývá odvolání z interakce se neznámým psem nebo něčím jiným, co je v očích psa potenciálně nebezpečné. Kolikrát se mi stalo, že za námi na procházce přiběhl pes, slyšela jsem pípání jeho elektrického obojku, nebo i viděla, že třepe hlavou, protože právě dostal od majitele ránu. Ale z interakce prostě není schopen odejít. Proč? Protože pes se nemůže otočit zády k něčemu, co mu přijde potenciálně nebezpečné. Ani za příslibem pamlsku, ani pod pohrůžkou bolesti. V takovou chvíli si pro psa dojděte a pomozte mu z interakce odejít.

Pes se odměňuje, když mě neposlechne

Pokud přivolání ještě nemáme na potřebné úrovni, pes prostě musí být na vodítku. Jinak se naučí, že když mě neposlechne a odběhne, sám se odmění tím, co ho původně zaujalo.

Výsledek takového tréninku pak vídám na procházkách: pes se naučí zvažovat svoje možnosti. Majitel zavolá, pes se zastaví a přemýšlí, jestli ho více zajímá jeho člověk a potenciální odměna, nebo příslušná rušivka. Často do rovnice započítá i vzdálenost od majitele a od lákadla. A spolehlivé rychlé přivolání je fuč.

Trestání psa, když se vrátí

S tím už se naštěstí nesetkávám moc často, ale přesto mi klienti tuto otázku občas položí: Co mám dělat, když mě pes neposlechne, ale nakonec se vrátí? Nebo neposlechne a já ho musím dojít chytit? Cvakněte ho na vodítko, aby se dál nemohl odměňovat volným přístupem k prostředí a to je všechno. Pokud psa potrestáte v momentě, kdy se k vám vrátil, nebo se nechal chytit, trestáte právě to, že se vrátil a že se nechal chytit. A pokud nechcete trávit procházku tak, že pes stojí dva metry od vás a nechce se k vám přiblížit, protože vidí, že jste naštvaní, doporučuji se trestání vyhnout.

Pes dělá nežádoucí chování v jiných situacích

Jsou chování, kde je důležitější odnaučit to chování samotné, než řešit, jak psa z té situace odvolat. Typickým příkladem bude honění kol, nebo jiných pohybujících se předmětů. Pokud pes tráví většinu dne na zahradě a honí kola jezdící okolo plotu, nemůžeme doufat, že ho naučíme okolo těch stejných kol vnímat, když jsme na procházce.

Nejsme na procházce spolu

Nudí se váš pes celý den doma a těší se ven na tu jednu procházku, kdy konečně bude moct čmuchat zajímavé pachy a objevovat svět? Nebo možná nechodí na procházku ani každý den a někdy je celý den jen na zahradě. Pak je pravděpodobné, že pamlsek ve vaší ruce, nebo vaše pochvala pro něj v momentě, kdy jste konečně venku, nebude úplně prioritou. 

Nabídněte psovi mentální stimulaci, jakou potřebuje. Cvičte s ním, hrajte tréninkové hry, budujte drive na hračku a hru s vámi. Zkrátka budujte si vztah. Vymyslete pro sebe a svého psa nějakou společnou „práci“, jakkoli jednoduchou. Skákání na lavičky, hledání pamlsku, aportování hračky. Pomyslným vrcholem dne by měla být pro psa společná aktivita, na kterou se oba těšíte, nikoli moment, kdy cvakne karabina vodítka a pes si může jít po svých.

Na přivolání se systematicky nepracuje

Hrajte si. Učte psa, že honí on vás a ne naopak. Odměňte přivolání nečekanou odměnou. Trénujte přivolávačské hry a cvičení. Vyražte na trénink k pozitivnímu psímu trenérovi. Zkuste novou společnou aktivitu. Zkrátka: bavte se se svým psem, proto jsme si je přece pořídili. 😊