O využití autíčka na ovládání v tréninku psů jsem se poprvé dozvěděl před mnoha lety z doslechu mé kamarádky, která absolvovala seminář Emmy Parsons. U nás jej následně zpopularizoval můj kolega Robert Zlocha. Nejčastěji ho lidé využívají jako pomůcku pro práci s loveckým pudem a odbouráním nežádoucího lovení. Já sám jsem autíčko na ovládání ve své praxi začal používat teprve nedávno. Přesto je pro mne, zejména při tréninku v místnosti, neocenitelnou pomůckou a využívám jej v několika různých scénářích.
Jak se vypořádat s loveckým pudem
Prvním je právě zmiňovaná práce s loveckým pudem a nežádoucím lovením. Ono je totiž značně problematické najít rychle se pohybující objekt, který by simuloval unikající kořista zároveň s námi plně spolupracoval a bylo možné rozkládat snadno rozkládat kritéria.
K tomu se autíčko hodí dokonale. Obzvlášť pokud jej vylepšíme například zaječí kožešinou, případně za něj přivážeme hračku na šňůrce, která se bude při jízdě pohybovat a poskakovat, čímž ještě zvýší atraktivitu „kořisti“.
Toho lze využít i při nácviku přivolání, pokud nemáme k dispozici pomocníka. Autíčko můžeme schovat a při přivolání „vjet na scénu“ i s přivázanou hračkou.
Práce s jídlem
Druhým hezkým scénářem je práce v přítomnosti jídla, kdy na autíčko nalepím misku, do které můžu vložit pamlsek. Toho lze samozřejmě využít nejen při nácviku přivolání.
V případě, že se nám pes splete a rozběhne se za autíčkem, s miskou ujedeme. Tím zajistíme, že se pes za to, že neposlechl na přivolání, neodmění. Pochopitelně neuděláte chybu, když pro jistotu pejska necháte tahat za sebou stopovačku. Předejdete tak „epic failu“ v podobě psa pronásledujícího ujíždějící auto s odměnou.
Velmi hezky se dá ale „pohybující se pamlsek“ využít i při nácviku odložení, s trochou opatrnosti a u zkušenějších psů i u odložení ve skupině. Já u svého psa dělám i to, že při odložení do něj autíčkem lehce „bourám“. To bych ale vřele nedoporučil bez předchozí přípravy a pokud si nejsem zcela jistý, že se pes autíčka nebojí.
Reaktivita na ostatní psy
Posledním použitím, které se mi v praxi osvědčilo, bylo použití autíčka jako „psa-figuranta“. Někteří psi mají totiž na pohybující se autíčko reagovat podobně jako na druhého psa. Což, pokud jde o váš případ, umožňuje udělat základ při práci se psem reaktivním na ostatní psy.
Oproti živému psu-figurantovi, to v této fázi jako příprava má řadu výhod – zaprvé odpadá potřeba shánění partnera pro základní nácvik. Zadruhé, pokud nám třeba prostorové možnosti neumožňují zcela citlivě pracovat ze vzdáleností a mít prostředí zcela pod kontrolou, tak benefitem je, že autíčku nijak nevadí, pokud na něj druhý pes vyjede.
Zároveň považuji za relativně výhodné využít jej při nácviku s klienty. Tam si můžeme celý proces v klidu nanečisto natrénovat tak, aby si jak majitel tak pes postup s živým psem dopředu „osahali“ a do setkání s druhým psem poté šli s větší jistotou. Samozřejmě ale uvedený postup není samospásný a nácviku s reálným psem-figurantem se s největší pravděpodobností stejně nevyhneme.
Další využití autíčka na ovládání v tréninku
Tyto tři uvedené scénáře využívám v tréninku nejčastěji a nejúspěšněji. Možných aplikací lze ale vymyslet celou řadu. Například pohybující se vzorek při noseworku může být vítaným zpestřením.
Z mé zkušenosti je taková pohybující se rušivka při tréninku neocenitelným pomocníkem. Zejména pokud většinu času cvičíte sami bez lidského pomocníka a chcete vašeho pejska připravit na co největší množství nečekaných situací, které v terénu mohou nastat.
Navíc jsem si jak já, tak moje fenka při tréninku s autíčkem užili spoustu zábavy. Takže pokud byste do něj chtěli investovat nebo si jej alespoň půjčit a trénink si tím zpestřit, za sebe to můžu vřele doporučit.
Na co si dát pozor
Pouze doporučím dát pozor na to, že pro některé psy je už samotná přítomnost autíčka a zvuk, který vydává při pohybu nebo i při stání (větrák a bzučení elektromotoru) nepříjemný.Měli byste na něj nejprve pejska přivyknout, jinak by se o žádnou zábavu jednat nemuselo a potenciálně bychom si tím mohli zadělat na problém.