Silvestr za dveřmi a článků, tipů, triků, nápadů, co dělat s vaším psem, aby byl v klidu a neměl strach z ohňostroje, je všude mraky. No a tak i my přispějeme s naší troškou do mlýna. Ovšem zkusíme se na tuto problematiku podívat trochu komplexněji a především bez zbytečného vykřikování zaručených pravd a nadávek směrem k lidem, kteří zastávají pravdu jinou. To nám totiž velmi často schází v diskuzích, které na internetu pozorujeme, a oddalujeme se tím od jediného cíle, který vlastně všichni máme… Tedy aby byli naši pejsci v pohodě.

7 tipů jak zvládnout se psem silvestr

“Zavřete se doma…” “Pusťte nahlas televizi…” “Psa celého ovažte…” “Na Silvestra jedině bandáže…!” “Nevycházejte z domu…” “Psovi dejte načuchat všechny kapky a olejíčky, co najdete na trhu…” “A nezapomeňte seřvat všechny sousedy, kteří pálí petardy…” No, super… co mám tedy dělat dřív, řvát na sousedy, ovazovat psa nebo mu servírovat všemožné balzámy a vůně. 

První, s čím začneme. Ano, určitě může pomoci aromaterapie. Ano, určitě mohou pomoci bandáže. Ano, určitě může pomoci i zůstat doma a zapnout televizi. Ano, určitě může pomoci i seřvat sousedy a pro jistotu to napsat i na facebook. V čem je ale jádro pudla (a nejen pudla…)? My v této souvislosti často používáme termín “Je to nový – Je to divný”. Prostě když se na Silvestra začnou práskat hlasité zvuky, rozsvěcet se velmi intenzivní světla, smrdět záhadné pachy a tak dále, je to pro pejsky něco nového, něco velmi intenzivního. Reakce tak může být ve stylu: “Je to nový, je to divný, asi se začnu bát.” No a o tom to vlastně celé je. Stejně jako spousta věcí, které s výchovou souvisí. O prevenci, o postupném kontrolovaném navykání na nové podněty. Pokud pejska neseznamujeme s žádnými hlasitými zvuky, nesmíme se potom divit, že na Silvestra vůbec neví, co se děje a jak má reagovat. 

Ideální příklad - pes má strach z vysavače

Velmi dobře se nám takové postupné navykání ukazuje například na vysavač. Obdobný trénink se dá aplikovat i na strach z ohňostrojů. Je to docela velká věc, pro mnoho pejsků stejně velká jako oni sami. Divně hučí, bzučí, jezdí, saje vzduch. Kdo by se nebál. Proto vysavač nejprve ukazujeme z větší dálky, můžeme ho třeba jen vyndat a nechat ležet. Určitě ho rovnou nezapínáme. Postupně se k němu přibližujeme a cvičíme například známé povely (sedni, lehni, pac), a za správné provedení odměňujeme. Používáme spoustu odměn, spoustu chvály – jasně, že v takovém prostředí se potom zvyká na nové divné věci lépe. No a pokud je s vysavačem pejsek již okej, postupujeme až k němu. Nám se hezky osvědčuje i to, když na vysavač saháme my. Jsme mezi pejskem a vysavačem a prostě ukazujeme, že to je úplně v pohodě věc. Žádný stres, spousta odměn za správně splněné povely. Dáváme průběžně pejskovi také čas vysavač očichat a zjistit “po psím” o co jde, a jak se k tomu postavit. Pokud se nebojí, není potřeba se do situace nějak vehementně vkládat. Připomínáme, že zatím je stále vysavač vypnutý. 

Zapnutí vysavače

No a pokud ho chceme zapnout, může být v takovém případě ideální nácvik ve dvou lidech. Jeden zapne vysavač na nejtišší režim, druhý je s pejskem v dostatečné vzdálenosti (klidně 5 metrů) a třeba opět cvičí povely. Potom již opět pracujeme s “hranou.” Představme si určitou vzdálenost od vysavače, směr pohybu luxování (kolmo k psovi, přímo na psa), výkon vysavač atd. Pak je určitá směs těchto aspektů, se kterou je ještě pes v pohodě, tedy například je 4 metry od vysavače, který jezdí spíše směrem od pejska a je zapnutý na nejnižší výkon. No a potom je hranice, se kterou již okej není, třeba když je 2 metry od vysavače, ten jede na něj a je zapnutý na nejvyšší výkon. A naším úkolem není nic jiného, než se vrátit na úroveň, se kterou pejsek ještě okej je. A postupnými malými krůčky mu ukazovat, že i blíž k vysavači, při vyšším výkonu, nebo při změně směru, je to ještě v pořádku. A opět, stejně jako když je vysavač vypnutý, si pomáháme tím, že mu v dostatečné vzdálenosti dáváme možnost chovat se tak, že bude dostávat odměny. Tedy dáváme mu povely, pokud je splní, dostane odměnu. Jo a jen tak mimochodem někde opodál hučí vysavač. No a? To znamená nenecháváme ho v situaci na pospas, ale odhalujeme vzdálenost, která mu od divného hučícího předmětu ještě vyhovuje. Dáváme mu také možnost k získávání odměn, čímž mu napovídáme, jaké chování je v pořádku a nedáváme mu tolik možností, aby na vysavač štěkal, skákal, nebo se ho bál… Pokud je nějaký krok moc, ustoupíme o krůček zpátky.

A o tom to vlastně je. Žádná velká věda, také žádný stres, žádné napětí, jen trénink, trpělivost a vědomosti páníčka. Stejně jako celá výchova. Podobným stylem se může pejsek učit na ohňostroje, fén, pobíhající děti, kola, auta, divné zvuky, divné předměty, ostatní psy nebo ostatní zvířata… Vlastně na cokoliv, co vás napadne.

Respekt k jedinečnosti každého psa.

Doba tréninku se může u jednotlivých pejsků extrémně lišit. Někomu se podaří zvyknout si na vysavač za půl hodiny, někomu za den, někomu za týden a někomu za pár měsíců. No a někomu se to třeba nemusí dařit déle. Naopak bude dobře reagovat na auta, koloběžky, kola, děti a ostatní zvířata. Ale to všechno je v pořádku. Neznamená to, že páníček je trouba. Dokonce to neznamená ani že pes je trouba. Každý se učí jinak, některému pejskovi bude více pomáhat cvičit povely v dostatečné vzdálenosti. Některému, když páníček bude mezi vysavačem a pejskem. Jinému pomůže, když budeme ukazovat, že vysavač je kámoš tím, že na něj budeme sahat rukou. A některému třeba něco úplně jiného. Odhalení těchto detailů a hranice, na které je pes ještě s předmětem okej, a její postupné vědomé překračování, je hlavní misí celého tréninku. 

A co když to nefunguje?

Ano, může se stát, že někdy bude trénink trvat extrémně dlouho, a v některých případech to třeba nepůjde vůbec nebo budou zlepšení jen minimální. Potom se pojďme bavit o aromaterapiích, o bandážích, o terapii hudbou a všech dalších možnostech, které nás mohou o pár procent posunout ke kýženému výsledku – k pohodě a klidu. Ovšem nezapomínejme na podstatnou část, kterou je výchova. Nechoďme opačnou cestou, tedy nejprve zkusit všechny vůně světa a ovázat celého psa aspoň třikrát. To nejlepší, co můžeme svým pejskům dát, je trénink, náš čas, naše energie, naše vědomosti. Potom bude náš i jejich život tak pohodový a harmonický, jak si přejeme. A to i na Silvestra.

A pokud je to pro někoho absolutní španělská vesnice, doporučujeme mrknout na náš online kurz psí psychologie a výchovy psa, který najdete na www.psichologie.cz. Nebo nám jen napište na facebooku nebo instagramu. Pokud budeme vědět, rádi vám poradíme.