Fuj, pusť to! - sebekontrola vs zákazový povel
Častou otázkou klientů je používání zákazových povelů. Osobně mám raději práci se sebekontrolou. Jaký je v tom rozdíl? Mým cílem je, aby se pes sám rozhodnul, určité věci nedělat, neřešit, nečekat na to, zda mu dané chování zakážu, nebo to má zkoušet.
Kde sebekontrolu uplatnit?
Klasický případ je pojídání nežádoucího např. volně se válejícího jídla, lidského jídla na stole nebo třeba odpadků, případně štěkání na jiné psy, skákání a další. Všechna tato chování mají stejný základ. Pudové jednání, příliš vysokou excitaci zvířete a obvykle není povolené a žádoucí nikdy.
Co s tím můžeme dělat?
Ideální varianta je, když s tímto tréninkem začneme hned u štěňátek. Vždy je jednodušší učit rovnou žádoucí chování, než odnaučovat již naučené nechtěné. Nejrůznějších cvičení na sebekontrolu najdete celou řadu. Největší úskalí bývá převést toto chování do praxe.
Sebekontrola v praxi
Nenechávejte trénink pouze do prostředí domova nebo cvičáku. Trénujte opravdu kdykoli a kdekoli. Příležitostí je v běžném životě celá řada. Skvělá zpráva je, že pokud se pes naučí sebekontrole v různých situacích, dokáže si časem tuto vědomost přenést i na situace, které se vyskytnou nahodile, bez naší kontroly.
Jak (ne)používat zákazový povel
Pokud při tréninku používáme zákazový povel, pes se naučí danou věc vyzkoušet a čekat, zda mu ji zakážeme, nebo povolíme. Sama mám aktuálně pět psů. Pokud bych je měla nonstop hlídat, abych některé věci stihla zakázat, obávám se, že bych celou procházku nedělala nic jiného.
Pokud už zákazový povel použijeme, měla by to být primárně pouze informace, kterou vždy okamžitě doplníme o povel, který má pes dobře naučený a dokáže jej vykonat i při vysoké excitaci. U každého psa to může být jiný povel, třeba “sedni”, otočka nebo pac.
Pes se během tréninku snaží zkrátit cestu k odměně, čímž se naučí jiné funkční chování, kterým často nahradí to původní nežádoucí. To znamená, že pes chce povel vykonat, protože ví, že si tak vyslouží nějakou odměnu. A na vás je dát mu lepší odměnu, než je ta plynoucí z nežádoucího chování.
Získejte E-Book zdarma již dnes
Už jste jen krůček od informací, které vám jednou pro vždy vysvětlí, proč váš pes není vlk a proč byste se k němu ani neměli tak chovat. Váš pes je prostě pes.
Další skvělé články
3 tipy pro výběr pamlsků (nejen pro reaktivce)
Často se mi stává, že na trénink dorazí klienti a přinesou si pamlsky, které jejich pes nechce. U pokročilejších týmů je samozřejmě možné použít jiné způsoby a strategie odměňování. Ale pokud chceme využít například techniku protipodmiňování u reaktivních psů, pak se bez nich v podstatě neobejdeme. Sepsal jsem tedy pár tipů k výběru pamlsků, ať už na tréninkovou lekci nebo na běžnou procházku.
Zastavení – chování, které bych jako trenér zvířat učil všechny psy
Pokud se mě zeptáte, co by se podle mého názoru měl učit každý pes (anebo by se o to měl alespoň jeho majitel snažit), tak vás možná překvapím. Není to totiž přivolání, které se v tolika psích knihách udává jako nejdůležitější chování ze všech. A není to ani to „všemi řešené“ netahání na vodítku nebo zanechání o samotě.
Stacionární target – rozlišování stran
V minulých dílech jsme si představili stacionární target jako užitečnou tréninkovou pomůcku, která má v praxi mnoho využití. Také jsme probírali jednotlivá kritéria chování, která by měl náš pes zvládnout. Pokud se nám tedy vše uvedené již podařilo a náš pes umí spolehlivě ťuknout nosem do targetu i na větší vzdálenost a je schopen povel k targetu spolehlivě rozlišit od jiných známých povelů, můžeme k targetu přidat další „abstrakci“.