Každý z nás se občas dostane do nové a nečekané situace. Ta moje a Bailyho se stala pár dní zpět. Pro jednoho člena rodiny musela přijet sanitka a záchranáři museli až nahoru do bytu. Jen co vstoupili na práh, Baily začal příšerně vyvádět, hlasitě na záchranáře štěkat a zahánět je ven. A teď co s tím? Co má člověk udělat, aby pes přestal vrčet a štěkat na záchranáře? Nechal záchranáře pracovat a dovolil jim přistoupit k nemocnému?

Chyba majitele psa

Při opravování chování je vždy důležité zamyslet se nad tím, jaké všechny okolnosti mohly jinak klidného psa vyprovokovat k takovému chování. U nás to bylo hned několik faktorů: 

  1. Moje nepřipravenost: situaci jsem patřičně nevyhodnotila a a nevšimla jsem si, co všechno se kolem děje
  2. Velká nervozita všech zúčastněných
  3. Otevřené dveře z bytu ven na chodbu
  4. Dva obrovští chlapy ve velkých bundách, s velkými brašnami a divnou židlí, kteří sami prošli otevřenými dveřmi
Zpětně si tedy můžeme zrekapitulovat, co jsme mohli udělat lépe. Dveře na chodbu nechat zavřené a po zazvonění zvonku jít s Bailym otevřít. Ukázat mu, že to není vetřelec, ale návštěva. Mít u sebe rovnou připravený nějaký top pamlsek, hračku. Nervozitu ani vzezření záchranářů dost dobře neovlivníme.

Co udělali záchranáři při kontaktu se psem

Po tom, co Baily vystartoval a začal na záchranáře štěkat, udělali záchranáři to jediné, co mohli. Vycouvali z bytu ven a řekli, že dovnitř nepůjdou, dokud k nim pes může. Zcela relevantní reakce a já především děkuji, že to řekli s relativním klidem. 

Odtažení psa dál od dveří

Díky tomu, že má Baily ani ne 12 kilo, mohla jsem ho popadnout a rychle odnést do zákrytu. Těžšího psa bych prostě odtáhla za obojek mimo dosah (i kdyby mi měli pomoct ostatní). Stále pořád štěkal a vyváděl. 

Společně jsme si sedli za rám dveří k další místnosti. Nikdo nás nikam nezavřel. Záchranáři mezitím vešli do pokoje maroda a tam se zavřeli. Baily tedy nebyl odvlečen a zavřen, ale stále měl přehled o situaci, která se kolem děla. Jen z větší vzdálenosti a od záchranářů měl velku překážku – mě.

Převedení pozornosti jako by se kolem nic nedělo

Na pultu byl kus sýra (v ten moment bych chňapla prakticky po čemkoliv – co pro něj není jedovaté) a měli jsme tedy s čím začít povely . Ty nejzákladnější – sedni, lehni, tlapka (dej pac). Stále byl čelem tam, kde byli záchranáři. Stálo to hodně povelů, sýra a hlavně mého klidu, aby se Baily uvolnil. Jakmile začal opravdu vnímat pouze povely a sýr, mohli jsme se přiblížit zase o kousek blíže. Půl metru stačilo, aby zase párkrát bafnul. Celý proces s povely jsme zopakovali. Poté opět blíž.

Baily měl možnost koukat celou dobu i na (skleněné) dveře a na záchranáře za nimi. Nijak jsem ho neotáčela. V průběhu povelů a odměňování měl tedy čas situaci i zkontrolovat. Jakmile chtěl vyběhnout, zastavila jsem ho.

Otevření dveří k záchranářům

Baily se pomalu zklidňoval a pro lepší pohyb záchranářů a pomocníků se otevřeli dveře k marodovi. Baily opět bafl, ale po pár povelech a mého “to je přece normální” se opět zklidnil a na záchranáře už jen v klidu koukal. Pořád jsme nicméně byli dost daleko a já byla hlavní překážka.

Při odchodu záchranářů jsme se opět posunuli blíž ke vchodovým dveřím. Baily opět viděl, že se nic neděje. Záchranáři odcházejí. Párkrát si sednul, ale jinak v klidu koukal. V tu chvíli se na nás pan záchranář i usmál. 🙂 Takže z naší strany viditelný pokrok. Když byl Baily klidný, dostal dobrůtku jen tak (právě za klid).

Co bylo klíčové pro uvedení psa do klidu?

“Nejdůležitější je, aby klid zachoval především majitel. Roztřesenýma rukama bychom psa asi těžko uklidňovali. Třeba vědomý, hluboký výdech a nádech může ve vypjaté situaci pomoci.” Tomáš Nushart, psí trenér a autor kurzu psichologie

Psovi pomáháme tím, že:

  • Zůstane v kontaktu s hrozbou (tzn. neodcházíme úplně pryč, nevyhýbáme se situaci, pak bychom se nic nenaučili)
  • Má možnost odběhnout dál, ale ne blíž
  • Jsme s ním, a klidem ukazujeme kontrolu nad situací
  • Zároveň tvoříme hranici – tedy i pes je námi chráněn před hrozbou
  • Nabízíme mu odměnu za jiné (správné) chování, jako by se nic nedělo
  • Postupně se přibližujeme

V ideálním případě by pes měl možnost záchranáře očuchat, případně od nich dostat dobrůtku (ve chvíli, kdy by byl klidný). To ale samozřejmě situace nedovolovala. V našem případě bylo také dobře, že nás bylo víc a já měla možnost psovi se věnovat. Pro mě zase nová zkušenost. Někdy člověka situace překvapí, ale proto se to všechno pomalu učíme. Pes má ke mně posílenou důvěru a příště už to zvládne(me) lépe hned na začátku.

Chtěli byste se také naučit, jak v situacích reagovat a jak se psem i se sebou v podobné chvíli pracovat? Vše a mnohem více se dozvíte v Kurzu psichologie